Danuška je 32 letá slečna, která to odmalička neměla jednoduché a život jí dal do vínku více starostí a trápení, než by musel…
Vyrůstala jen s maminkou a dvěma sourozenci. Již ve 4 měsících života jí byla zjištěna krevní sraženina na mozku a s tím spojený otok mozku a začal kolotoč návštěv lékařů, rehabilitací a boje za lepší život a začlenění do společnosti.
Psychomotorický i mentální vývoj byl velice opožděný a maminka si vyslechla diagnózu kombinovaného postižení. Dětská mozková obrna s centrálním pravostranným ochrnutím, těžká mentální retardace, epilepsie s motorickými záchvaty a autismus s výraznými prvky autistického chování. Celkově na trvalé medikaci.
Ve 3 letech věku podstoupila operaci obou dolních končetin. Při této operaci ji končetiny byly srovnány do fyziologické pozice, vloženy ocelové destičky, následně sešroubovány. Až po dlouhé léčbě a rehabilitacích se Danča mohla začít učit chodit. K přesunu jí pomáhal zdravotní kočárek, jelikož byla schopna ujít jen kousek cesty. I nyní Dana sice chodí, ale ovšem jen krátké procházky, což pro ni bylo venčení pejska, který jí v tom hodně prospíval.
Vzhledem ke všem diagnózám navštěvovala speciální školu, kde mimo jiného vzdělávání probíhaly i různé terapie. Mezi oblíbenou patřila u Danušky canisterapie – terapie se psy. Bohužel speciální školu nedokončila vzhledem ke zdravotnímu stavu.
Před 11 lety jsem se po konzultaci s lékaři rozhodla pořídit jí pejska – yorkšírského teriéra – Benečka. Pejsek měl pro Danu velký potenciál – táhl jí dopředu. I když se může zdát, že zrovna rasa yorkšírka není vhodná k asistenci u lidí s handicapem, opak je pravdou. Danušku její psí parťák Ben všude doprovázel. Vzhledem k tomu, že byl drobného vzrůstu, mohla si ho sama vzít do náručí, pochovat a pomazlit se s ním.
Dodával jí sebejistotu v nečekaných situacích a byl pro ni vším. Dana má špatné komunikační vlastnosti a obtížnější začlenění, ve společnosti je nejistá i vzhledem k řeči s horším porozuměním. I v tomhle jí pejsek velice pomohl. Komunikovala s ním, říkala mu své radosti i starosti, slavila každý úspěch, narozeniny a případné ztráty či problémy vstřebávala lépe právě díky pejskovi Benovi.
Velký pokrok udělala i díky péči o pejska. Starala se o něj, chystala mu krmení, hrála si s ním a měla motivaci se pohybovat – pomáhala při venčení, což prospívalo především jejímu zdravotnímu stavu. Měla to vlastně jako část rehabilitace.
Psychika se při péči o pejska výrazně zlepšila, byla klidnější, spokojenější, méně stresovaná.
Nyní ji bohužel pejsek náhle zemřel v 11 letech a pro ni nastala situace naprosto neznámá. Ztratila celkově zájem, jenom brečí a je nešťastná a opustil ji životní elán.
Právě proto jsem se rozhodla, že jí pořídím nového psího kamaráda a parťáka.
Mám vyhlídnutého pejska stejné rasy – yorkšírský teriér – i vzhledem k postižení a autismu je důležité neměnit zajeté věci, proto pořízení stejné rasy od štěněte. Nový pejsek by byl k odběru v půlce července 2021. Pořizovací cena je pro mne ovšem vysoká až mne zaskočila.
Dceru vychovávám sama a bohužel i já se potýkám se zdravotními problémy a jsem v invalidním důchodu, proto je pro mě výdaj za nového pejska závratnou částkou, kterou nejsem schopna dát dohromady.
Prosím tedy o pomoc s vybráním částky, aby se podařilo pořídit nového psího kamaráda a vidět Danušku se smát a naplno žít v tom jejím světě.
Děkuji maminka Renáta
