Paní Taťána pracovala dlouhé roky jako prodavačka a později jako uklízečka. Manžel od ní odešel, ještě když byly její děti malé, proto byla nucena celý život obracet každou korunu. Leden roku 2018 však pro ni znamenal absolutní ztrátu soběstačnosti, a to když prodělala mrtvici.
„Po propuštění z nemocnice se o mne začali starat moji rodiče. Jsou už dost staří, mají 74 a 75 let. Přestěhovali mne k sobě do bytu a zároveň se postarali o nutné vybavení a pomůcky, jako je zdvihací zařízení do koupelny nebo zdvihací plošina do vchodu domu. Na to nám částečně přispěla pojišťovna,“ říká paní Taťána.
Co však pojišťovna neproplácí, to jsou intenzivní neurorehabilitace v rehabilitačním centru Sarema v Liberci, které paní Taťáně viditelně pomáhají ve zlepšení zdravotního stavu.
„Moje žádosti o rehabilitaci přes zdravotní pojišťovnu nebyly úspěšné,“ vysvětluje paní Taťána, která má po návratu z nemocnice a vlivem absence pohybu velký úbytek svalové hmoty. Podle rehabilitačních pracovníků se její stav lepší, i když pomalu. Zlepšení pociťuje i ona sama, proto by ráda pokračovala v intenzivním cvičení, které je bohužel nad její finanční možnosti.
