Po zdánlivě obyčejném očkování vyskočily děťátku vysoké teploty, zánět mozku, po dalších 14 dnech oboustranný zápal plic. Až tehdy se lékaři rozhodli Leontýnku hospitalizovat.
Za několik dní jsme mohli opustit brány nemocnice – ale domů jsme si přivezli jinou Leontýnku. Neveselou, bez zájmu o hraní, plačtivou a úzkostnou. Nočník upadl v zapomnění. Navíc Týnka postupně ztrácela slovní zásobu a ve dvou letech se odmlčela úplně.
Nežádoucí účinek vakcíny, vzácná reakce, která spustila poruchu autistického spektra, řekli nám a pokrčili rameny.
Začal boj o návrat Leontýnčina zdraví a schopností. Stále jsme hledali cesty, jak společně komunikovat, vrátit Týnce pocit bezpečí, štěstí a spokojenosti. Každý den byl, a stále je, naplněn novými, drobnými úspěchy, které dohromady skládají Týnčin, i náš, život. Naše dcera znovu komunikuje, znakově a mnohdy dodá slovíčko vokálně. Chodí do kroužků, maluje, sdílí s námi obyčejný každodenní život spojený s jejím těžkým hendikepem. Pomáhá doma s úklidem, vyklidí i myčku nádobí. Naučila se hrát Pexeso a Člověče, nezlob se!, byť s maličko upravenými pravidly. Velký pokrok udělala ve čtení a psaní, a dokonce nám každý večer „čte“ (slabikuje) pohádky před spaním. Nyní je z ní šťastná a vyrovnaná slečna.
Ale přes všechny tyto dílčí úspěchy nás čeká ještě spousta práce, abychom Týnku naučili co nejvíce samostatnému životu. Velmi jí pomáhá aplikovaná behaviorální analýza, domácí vzdělávání, ponory v hyperbarické komoře, hipoterapie, felinoterapie a setkávání s vrstevníky.
Největší úspěch jsme zaznamenali při aplikaci léčby kmenovými buňkami, za kterou jsme před 5 lety začali létat až do vzdáleného Kyjeva. Tato léčba je nesmírně finančně náročná, ale přináší obrovské úspěchy. Díky ní se Leontýnka může dál vyvíjet, učit a získávat nové návyky.
Léčbu hradíme převážně z vlastních zdrojů, ale ty nejsou nevyčerpatelné. Chybí nám 197 000 Kč na úhradu léčby, která je pro Týnku něčím podobným, jako živá voda v pohádkách.
Prosím, pomozte, aby Týnčina pohádka měla šťastný konec.