Komu pomůžeme?
Ráda bych se s vámi podělila o příběh svojí kolegyně a kamarádky Romany, jejíž rodinná situace mě přiměla k tomu, abych se jí pokusila pomoci. Její maminka, Marie, celý život pracovala jako učitelka mateřské školy. Protože i po odchodu do důchodu byla stále činorodá a chybělo jí štěbetání dětí, rozhodla se, že bude pracovat jako vychovatelka v družině.
Když se jednoho mlhavého lednového dne v roce 2002 vracela navečer z práce, srazilo ji auto, jehož řidič se dostatečně nevěnoval řízení. Maminka se ocitla mezi životem a smrtí. O její život bojovali nejprve lékaři ARO Úrazové nemocnice Brno, potom tým lékařů neurochirurgie FNUSA Brno, kde podstoupila několik operací hlavy. Náraz auta bohužel postihl mozek, jehož část mamince chybí.
Od té doby už nic není jako dřív.
Z činorodé maminky se srdcem na dlani se mentálně stalo malé dítě. K tomu má přidružené somatické potíže. Má těžkou divertikulitidu (zánětlivé onemocnění tlustého střeva), která vyžaduje dietní stravu, používá pleny, má velmi omezenou pohyblivost.
Jaká je situace?
Romaně i její sestře Renatě bylo v době nešťastné události 33 let, obě byly vdané, obě měly desetileté dcery. První půl rok se v péči o maminku střídaly v nemocnici, později v rehabilitačním ústavu Chuchelná. Manželství Romany bohužel tuto náročnou situaci nevydrželo, zůstala sama s dcerou.
Když byl stav maminky natolik stabilizovaný, že mohla do domácí péče, vzala si ji Renata k sobě domů. Romana bydlela ve stejné čtvrti, ale protože bylo nutné mamince zajišťovat 24hodinovou péči a dohled, usilovala o to, aby bydlela co nejblíže. Podařilo se, bohužel se ale nalézají v domě bez výtahu, v patře, do kterého se musí zdolat 35 schodů. Ty jsou pro maminku nepřekonatelné.
V nepřetržité péči o maminku se Romana se sestrou střídají dvacátým rokem. Péče hrazená pojišťovnou již bohužel nefunguje, tatínek v loňském roce oslavil 80 let a síly mu ubývají. Před třemi lety tatínek společně s maminkou upadli, ta utrpěla tříštivou zlomeninu kotníku. Měla těžkou „nechodící“ sádru, trpěla bolestmi, a dcery nebyly schopné s ní pohnout. Mnohokrát nad ní zoufalstvím i plakaly. I tuto další těžkou zkoušku se jim ale podařilo překonat. Maminka se uzdravila a za pomoci zkušené fyzioterapeutky ji dcery dokázaly opět alespoň postavit na nohy, chůzi však maminka nezvládá. Od té doby je nutné, aby při péči o ni byly přítomny dvě osoby. Jedna osoba péči již nezvládne.
Protože se rodině kvůli opomenutí právního zástupce nepodařilo získat od řidiče auta, které maminku srazilo, žádné odškodné, tatínek se přestěhoval k Romaně. Rodina se třepe strachy, aby nepřišla o „jejich“ Kamilku, placenou pečovatelku, která rodině pomáhá v době, kdy jsou její členové v zaměstnání, protože to s maminkou opravdu umí, je na ni velmi hodná, a navíc naprosto spolehlivá. Díky svým fyzickým předpokladům jako jediná dokáže maminku na vozíku občas svézt schodolezem a vzít ji na procházku do parku.
