"Ahoj, já jsem Luky!
Je mi dvanáct, mám mladšího brášku a bezva tátu a maminku. Užívám si prima život, ale protože jsem se nenarodil zdravý, potřebuju ke spoustě věcí pomocníky.
Kvůli vývojové vadě mozku trpím těžkou mentální retardací, těžko se mi komunikuje a spoustu věcí sám vůbec nezvládnu. Mám i svalovou hypotonii a oslabené svaly, proto se hůř a pomaleji pohybuju. Levá půlka těla mě dokonce poslouchá hůř než ta pravá. A pak mám ještě epilepsii. Se vším bojuju statečně a s úsměvem. Většinu dnů mám dobrou náladu.
Myslím, že je ale celkem jasné, že bez pomoci dospěláka se neobejdu. Naštěstí na to nejsem sám. Doma mi pomáhají rodiče a ve speciální škole pak individuální asistent, tedy vlastně asistentka.
Jsme sehraná dvojka a rozumíme si i beze slov. Máme svůj vlastní styl komunikace a domlouváme se pomocí znaků a piktogramů, protože mluvená řeč je pro mě hodně obtížná. Při výuce je pro mě moje asistentka naprosto nepostradatelná, dělá se mnou individuálně úkoly, které paní učitelka vysvětluje. Taky mě učí praktické věci, třeba jak se obléct, dojít si na záchod nebo se správně najíst. Když mám nějaký zdravotní problém, je hned po ruce a dokáže mi pomoct. Bez ní bych byl ve škole úplně ztracený. Nemohl bych fungovat ani při běžných činnostech, jít ven na procházku, jet na výlet nebo trénovat integrační aktivity.
Když mám ale k ruce dospěláka, uběhnu třeba i maraton na závodním vozíčku, lyžuji na speciální lyži biski nebo hraju v našem Smiling Crocodile Bandu. S pomocí asistenta totiž dokážu neuvěřitelné věci!"
