Jmenuji se Petr Vinař.
V roce 1995 jsem se přistěhoval do obce Saběnice (okr. Most, Ústecký kraj). Mnozí nad mým plánem kroutili hlavou, proč se stěhuji do obce, která již dávno byla předurčena k zániku z důvodu těžby hnědého uhlí.
V době našeho nastěhování do Saběnic měla obec již jen pár domů, kde bydleli poslední obyvatelé. Říkal jsem si, až tito lidé nebudou, co s obcí asi bude. Byl to smutný pohled, pár domů, jinak hromady suti po bývalých domech nebo jen jejich části. Některé části obce už se pomalu měnily na skládku, a to vše pomalu začaly zakrývat náletové dřeviny a trnité šípkové keře. Bylo mi v tu dobu 26 let a cítil jsem, že s tímto stavem chci něco dělat, že mám k Saběnicím blízko a obec si zaslouží péči a rozvoj. Ten pocit jsem měl hned od začátku – takové zvláštní spojení. Už tenkrát, aniž bych si to v běžném každodenním životě připouštěl, jsem měl v hlavě myšlenky jak Saběnice znovu přivést k životu. Byla to pro mě ale tenkrát těžko realizovatelná představa. Ale vracela se mi často. A za to jsem teď moc vděčný a rád. Nejdříve jsme postupně opravili dům, ve kterém jsme bydleli. Následovala koupě prvního pozemku, z kterého jsme odstranili suť, zbytky starého domu a pustili se do práce. Protože jsem stavař a mou práci lidé na Mostecku již znali, podařilo se mi přesvědčit první rodinu ať jde bydlet do Saběnic. A tak jsem pokračoval dál a dál a postupně postavil celou naši vesnici. V době postavení prvního domu se psal rok 2005 a já od té doby stavět nepřestal, zasvětil jsem naší obci velkou část svého života. Jen pro vaši představu – v roce 1991 při sčítání lidu zde žilo jen 35 osob. Nyní zde našlo svůj domov 122 obyvatel, mých sousedů.
Zde můžete naleznout rozhovor o vesničce a plánované kapli.










