Jirka se synem uvízli na vietnamském ostrově. Pomůžeme jim?

Na vietnamský ostrov Phu Quoc, který leží v thajském zálivu nedaleko Kambodži, jsem přiletěl pracovně koncem dubna. Pracovně, ale vzal jsem i svého 6 letého syna na menší dovolenou. A od té doby jsme na ostrově uvízli. Pandemie covidu, kterou Vietnam doposud zvládal velmi dobře, se bohužel začátkem května zhoršila, pravděpodobně z důvodu volna během státního svátku koncem dubna a z toho vyplývajících větších kontaktů mezi lidmi.

Vláda zareagovala rychle a tvrdě vyhlášením nouzového stavu. Byly zastaveny veškeré vnitrostátní lety, lodní doprava a celkově se zásadně omezil pohyb osob. Rovněž lety do zahraničí byly z letišť v provinciích pozastaveny a odcestovat lze pouze z Hanoje a Saigonu, kam se však nyní nedá reálně dostat. Momentálně prostě není k dispozici žádné řešení a to ani pro místní lidi, kteří pocházejí z pevniny.

Nikdo se s námi nebaví a úřady soukromé problémy lidí, kteří zde uvízli, zatím neřeší. Syn měl začátkem září nastoupit do první třídy v ČR. Vzhledem k tomu, že nevíme, kdy budeme mít možnost se z ostrova dostat, tak začal chodit do školy místní, která je ale dost finančně nákladná. Na ostrov jsem přiletěl primárně pracovně, měl jsem v plánu navázat kontakty, nutné pro zajištění potřeb české klientely v oblasti turistiky. Tedy navázat spolupráci s ubytovacími zařízeními, navazujícími službami jako výlety, pronájem dopravních prostředků apod. Doufám, že se vše pohne správným směrem a budu moci brzy přivítat hosty z České republiky a Slovenska. Ostrov by se měl v dohledné době, jako pilotní projekt uvolňování, otevřít za jednodušších podmínek pro zahraniční turisty. Vzhledem k nemožnosti návratu do místa bydliště a dalším komplikacím, spojeným s nouzovým stavem, se moje aktivity v oblasti cestovního ruchu prakticky zastavily a mohu jen doufat v brzké obnovení.

Otec se svým synkem uvízl ve Vietnamu, kde je již od dubna. Z toho, co měla být služební cesta, na kterou vzal i svého syna, se nakonec vyklubal téměř půlroční pobyt. Chlapec už dokonce začal chodit v tamní škole. Služební cesta a zároveň rodinný výlet. Tak původně měl vypadat výjezd Jiřího Kamíra do Vietnamu na ostrov Phu Quoc poblíž jihozápadního pobřeží země. Se svým příběhem se svěřil redakci též TN.cz. S otcem cestoval jeho šestiletý syn, do Asie přiletěli pře rokem. Do Česka se měli vrátit letos v létě, což ovšem nevyšlo. Kvůli koronaviru přistoupila vietnamská vláda k tvrdým opatřením.

Byly zastaveny veškeré vnitrostátní lety, lodní doprava a celkově se zásadně omezil pohyb osob. Rovněž lety do zahraničí byly z letišť v provinciích pozastaveny a odcestovat lze pouze z Hanoje a Saigonu, kam se však nyní nedá reálně dostat," vysvětlil Kamír. Do Hanoje to má přes dva tisíce kilometrů, do Ho Či Minova města (Saigon) asi dvě stě. Problém je ale v tom, že se vůbec nedostane z ostrova. "Nikdo se s námi nebaví a úřady soukromé problémy lidí, kteří zde uvízli, zatím neřeší. Syn měl začátkem září nastoupit do první třídy v České republice. Vzhledem k tomu, že nevíme, kdy budeme mít možnost se z ostrova dostat, tak začal chodit do školy místní, která je ale dost finančně nákladná," doplnil Kamír. "Syn mluví hovorovou vietnamštinou, neboť matka je Vietnamka. Státní školy jsou ve Vietnamu stejně zavřené. Tak jsem mu sehnal mezinárodní školu, do které začal chodit 13. září, ve které je hlavně anglický jazyk. Bohužel, od 21. září se tu objevila opět nákaza, a to ve větším měřítku. Škola se tedy 22. září zavřela," objasnil.

Situaci se snaží zvládat dle svých možností, čeká na uvolnění opatření. „Soukromé školy nebo mezinárodní jsou mnohem dražší než obyčejné. Na kterou nedokážu ani vydělat tady. Nakonec, kdybych zde neztratil práci a hlavně příjem, tak by se to dalo vydržet. Vzhledem k pandemii tu nemám žádný příjem. Tím je to složitější. Díky laskavé pomoci místních jsme se naučili žít skromněji, naučili nás rybaření a podobně. A tak nějak přežíváme,“ popsal. Jeho chlapec prý zvládá situaci dobře, ale stýská se mu po rodině. „Má tu teplo, moře, bazén. Nedávám mu najevo, že máme menší problém. Jen tedy, že je bez matky a sestry už delší dobu,“ přiblížil. Nyní se ale situace zhoršila. S českým velvyslanectvím jsou v kontaktu. České velvyslanectví kromě asistence při vyřizování náležitostí pro návrat kvůli dopravnímu omezení se ovšem brzy nedostanou.

Zdroj: Jiří, Tn.cz

Peníze ze sbírky budou použity na úhradu pobytu do doby návratu do České republiky, který ještě potrvá až několik měsíců. Jedná se o několikaměsíční pobyt, který je velice nákladný. A snad až budou lidé očkovaní dvěma dávkami, tak se snad otevře letiště. Dle informací ale vakcíny nejsou.