Později mne začaly zlobit i ruce a po operaci šlach před dvěma lety jsem skončila v podstatě ze dne na den na vozíku.
Nezvládala jsem běžné činnosti tak, jak jsem byla zvyklá a můj život se opět obrátil o sto osmdesát stupňů.
Díky svým rukám nezvládám sama pohyb na vozíku jinde než doma. Aktuálně opět toužím po tom, abych mohla svůj čas trávit tam, kde to nejvíce miluji – v horách.
Bohužel se všude se svým doprovodem nedostanu, byť se jedná o fyzicky zdatného muže.
Nikdy jsem se s tím, jak jsem díky revmatoidní artritidě dopadla, nesmířila a asi ani nesmířím. Přesto bych se opět ráda dostala do mých milovaných hor a pokusila se zdolat nejen menší, ale i větší hory. Mým snem jsou například Beskydy s Lysou horou, Krkonoše se Sněžkou nebo Šumava.
Vždy jsem se spoléhala pouze sama na sebe a kupovala si pouze to, na co jsem si našetřila sama.
Teď však nemůžu tak dlouho čekat, sama bych na speciální pohon nenašetřila dříve než za několik let. Byla by to léta, která mi už nikdo nevrátí.
Pomozte mi, prosím, splnit si sen, být opět relativně soběstačná a vydat se s vozíkem tam, kde by ho nikdo nečekal.
Nechci – a hlavně nehodlám – sedět na zadku a brečet nad nespravedlností. Chci žít aktivní život a poznávat krásy naší země, nikoliv z časopisů, filmů nebo dokumentů, ale hezky na vlastní kůži.
