Jmenuji se Miriam, jsem harfistka a studuji na Pražské konzervatoři, momentálně jsem ve 3. ročníku. Harfa je moje životní vášeň i moje vysněná kariéra. Doma mám půjčenou starou ruskou harfu, je to již dáma v letech, nedá a ani nesmí se s ní koncertovat. Je označena jako cvičná, neboť nejlepší léta má již za sebou, rozlaďuje se během skladby, při hraní je možno slyšet kromě libých tónů i všelijaké pazvuky, skřípání a vrzání… Já jsem však za ni vděčná, protože bych jinak doma ve Lvové neměla na čem cvičit a připravovat se na hodiny. Ale i tato idylka se cvičnou harfou se chýlí ke konci, čeká mne totiž vrácení školní harfy a to v srpnu tohoto roku. A zde je počátek příběhu této sbírky. Nadále bych byla bez harfy a moje studium, profesní cesta by značně stagnovala ve vývoji. Nemohla bych žit svou vášní, rozvíjet svůj talent a svůj potenciál. Hra na harfu mne bytostně naplňuje, otevírá lidem srdce, přináší úsměv na tváři i slzy dojetí. Proto je mou prosbou, velkým přáním mít vlastní koncertní harfu a pokračovat naplno ve svém životním poslání.
Komu jste pomohli?
Jsem Miriam, je mi osmnáct let a již od svých sedmi let hraji na klavír. Přestože klavír jsem měla velice ráda, vždy jsem si přála a toužila hrát na harfu. Bylo to jediné, o čem jsem mluvila a stále jsem poslouchala harfové koncerty a mé mamince každý večer v posteli šeptala, že nutně potřebuji harfu, že bez ní nemůžu žít. Tento sen se mi splnil v 11 letech, byla jsem přijata na ZUŠ v Liberci. Ještě než jsem vůbec začala hrát, věděla jsem, že chci jít na konzervatoř a BUDU profesionální harfistkou. Za necelé tři roky jsem se díky své píli pod vedením mé paní učitelky Markéty Doubravské připravila na přijímací zkoušky na pražskou i brněnskou konzervatoř, půjčovala mi její pedálovou harfu během příprav na talentové zkoušky, bez které bych nemohla udělat takový posun a nedostala bych se na konzervatoř. Na obě dvě konzervatoře jsem byla přijata. Studuji však v Praze a mou paní profesorkou je Lydie Härtelová, která je nejen harfistkou SOČR, ale koncertuje také se svým triem a je úžasný člověk a pedagog.
Během studií na ZUŠ i na konzervatoři jsem se účastnila masterclassů, například se světoznámou harfistkou Kateřinou Englichovou, či festivalů. Také kurzu v Kuníně pro interpretaci staré hudby. Byla jsem jediná třináctiletá mezi dospělými profesionály a právě tam se mé rozhodnutí, stát se harfistkou zpečetilo. Moji rodiče mne v mé cestě podporovali a doposud podporují. Všude mne doprovázeli, koupili mi i první háčkovou harfu, kterou stále splácejí.
Zakoupení koncertní harfy je ale mimo jejich finanční možnosti. Otec, farář evangelické církve je již v důchodu a moje mamka je učitelkou v Lesní MŠ v Liberci. Moje mamka dělá úplně všechno pro to, abych mohla mít tenhle nádherný, královský nástroj a hledá všemožné způsoby, jak můj sen a v současné době již potřebu dostát. A já jsem jim za jejich podporu vděčná.
