Můj životní příběh

Než jsem se však dostal tam, kde jsem teď, tak jsem musel ujít velice dlouhou a náročnou cestu, která trvala několik let. A kterou bych bez podpory mých rodičů, mladší sestry a přátel rozhodně zvládal jen velice těžko.
Obzvláště díky vytrvalosti a bojovnosti mojí mamky, která se mnou bojovala za to, abych se pohyboval co možná nejvíce bez pomoci a neskončil tak podle prognóz lékařů po mém narození na invalidním vozíku.

Což se po několika letech díky lékařům, několika operacím a nespočetně velkému množství rehabilitací v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních nakonec podařilo.

Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem se poprvé postavil na nohy a s pomocí francouzských holí a přišel za svou rodinou do návštěvní haly této léčebny.
Díky této dřině jsem si ve svých 21 letech mohl udělat řidičský průkaz a řídit auto bez jakékoliv úpravy. Což je věc, která mne neskutečně baví.

Nesnáším pocit toho, když mi někdo řekne, že něco nedokážu, nemůžu nebo že něco nesmím. A to jen proto, že mám tělesný hendikep. Bohužel jsem se s tímto přístupem u lidí setkával poměrně často a setkávám se s ním i nyní. Naštěstí ale ne už tak často jako dřív.
Moc dobře vím, že jsou věci, které bohužel přes svůj hendikep nikdy nebudu moct dělat. Ale vždy se nejdříve snažím aspoň zjistit, jestli tu opravdu není žádná šance, abych to mohl dělat.

Vždy se prostě snažím žít svůj život tak, abych co nejvíce zapadl do společnosti a fungoval stejně jako každý jiný.

Chodil jsem na Základní školu v Tanvaldě a poté vystudoval Obchodní školu v Jedličkově ústavu v Liberci, později pak Obchodní akademii v Janských Lázních.

Vystřídal jsem několik zaměstnání, do kterých jsem jezdil každý den stejně jako spousta z nás. Ale až na začátku roku 2018 se mi podařilo najít zaměstnání, které dělám dodnes.

Bohužel v září téhož roku (2018) jsem skončil s popáleninami dolních končetin v nemocnici Královské Vinohrady na popáleninové klinice v Praze.
Kde jsem strávil půl roku operacemi a následnými rehabilitacemi.
I po propuštění z nemocnice do domácího léčení byla následná rekonvalescence velice náročná. Bohužel došlo i k několika omezením v mém životě, se kterými se stále tak nějak vypořádávám. Rozhodně to ale nevzdávám, opět díky podpoře rodiny a přátel s tím bojuji a věřím, že bude líp.
Do práce teď však bohužel jezdit nemohu a jen díky ochotě mého zaměstnavatele jsem o práci nepřišel a pracuji z domova.

Chtěl bych se ale začít více hýbat a nesedět jen doma u počítače. Což vzhledem k mému hendikepu a omezení kvůli jizvám od popálenin není tak jednoduché. Protože teď musím být na svou kůži po všech těch operacích mnohem opatrnější než dřív.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Proto se teď obracím na Vás všechny kteří čtete tyto řádky s prosbou o pomoc. Abych jsi mohl pořídit handbike Crosswind-xe od výrobce Maddiline o celkové hodnotě 245.000 Kč (který můžete vidět na jedné z fotek).
A mohl tak začít aspoň trochu sportovat a nesedět jen doma. Pořízení tohoto handbiku je totiž mimo mé finanční možnosti. Sám nemám šanci si tento handbike pořídit.

Za každý finanční příspěvek z Vaší strany, díky kterému budu mít možnost dalšího pohybu a sportovního vyžití budu velice vděčný.