Od narození probíhalo vše v naprostém pořádku. Byl jsem jako každé mále dítě, co chce poznávat okolní svět a učí se novým věcem. Bohužel zlom přišel ve čtvrtém roku, kdy mi začala chodidla uhýbat do stran. Lékaři se domnívali, že se jedná o ploché nohy a zkrácené šlachy a proto jsem v 6 letech podstoupil několik operací, které ale vůbec nic nevyřešily. Naopak, zdravotní stav se začínal zhoršovat. Přestával jsem fyzicky stačit dětem v mém věku, neušel jsem delší vzdálenosti, nezvládal běhat apod. Byl jsem pozván na několik vyšetření a ve 12 letech mi byla diagnostikována choroba Charcot-Marie-Tooth. CMT je dědičná, nevyléčitelná neuropatie, postupně se zhoršující, postihuje nervy zásobující svaly.
Nechtěl jsem si svou diagnózu připustit. Jezdil jsem na kole, hrál fotbal a prováděl spoustu jiných aktivit. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem si byl vědom svého cíle a koupil si kolečkové brusle. Tak moc jsem na nich chtěl umět jezdit, ale nemoc byla už v takovém stadiu, že už mi stát na bruslích nebylo souzeno. Postupem času bylo vše horší a horší. Obtíže se přidávaly, byl jsem nucen používat k chůzi francouzskou hůl, později obě dvě. Potřeboval jsem asistenci druhé osoby u každého kroku, neboť každý krok byl těžší a nejistější a mnohokrát jsem skončil na zemi.
Spoustu času jsem trávil doma. Utápěl se ve svých zdravotních problémech, neměl žádné sebevědomí a nebyl jsem smířený sám se sebou. S přibývajícím věkem jsem si začal uvědomovat, že všechno na světě má svůj smysl a nic není jen tak. Začal jsem lidi motivovat, dívat se na svět jinýma očima. I přesto, že jsem již 8. rokem na invalidním vozíku, tak mi nikdy nemizí úsměv z tváře.
V minulosti jsem se věnoval plavání, kde jsem zaznamenal několik úspěchů a parahokeji. Nyní jezdím rád na handbiku a rekreačně plavání. Smyslem mého života je má partnerka se kterou se snažíme užívat si každou společnou chvíli, jezdíme na výlety a plánujeme společnou budoucnost.
