Honzík se narodil v březnu 2006 v termínu jako zdravé miminko, bohužel ještě ten den přišel první epileptický záchvat, který nás velmi vyděsil. Nevěděli jsme co se s naším chlapečkem děje. Následoval převoz do nemocnice v Mostě a rozběhl se kolotoč vyšetření a nekonečných záchvatů, nakonec jsme skončili na dětské neurologii v Thomayerově nemocnici, kde se konečně lékařům podařilo záchvaty zastavit. Bohužel to bylo po téměř 3 měsících, během kterých došlo u Honzíka k poškození mozku (pravděpodobně četností a velikostí záchvatů). Příčinu záchvatů se asi nikdy nedozvíme a pravděpodobně ani přesnou diagnózu.
Nyní je Honzíkovi 15 let, je velký bojovník, vzhledem k tomu co si pro něj život přichystal byl vždy usměvavý, spokojený, milý a mazlivý, což se nyní začíná trošku měnit „leze na něj puberta“ a rozjíždějí se u něj autistické záchvaty, při kterých si fyzicky ubližuje.
Jelikož Honzík nedokáže rozpoznat nebezpečí vyžaduje naši absolutní pozornost, což je velmi náročné, jak roste přišli jsme o většinu svých zálib. Jako rodina jsme rádi jezdili na kole nebo vyráželi na turistické výlety.
Honzík miluje výlety a pobyt venku. V současné době jsme velmi limitováni při výběru výletů, žádný náročný terén-nejlépe po rovině, abychom syna na vozíku ustrkali (el.pohon na vozík nemáme). O výletu na kolech si můžeme nechat akorát zdát. Až nedávno jsme na FB uviděli elektrokolo s invalidním vozíkem, úplný ideál, přesně pro Honzíka! Bohužel jeho cena je nad naše finanční možnosti.
