Johanka se narodila jako zdravá modrooká holčinka. Měla slabou novorozeneckou žloutenku, kvůli které jsme spolu strávily v nemocnici několik týdnů. Při odchodu domů byla Johanka naočkována proti TBC.
Po pár týdnech zažila Jožka svou první jízdu sanitou RZS. Byla jí diagnostikována možná infekce, dostala antibiotika a pobyt na JIP. Po dvou týdnech nás propustily, že je vše OK. Jožka plakala, ale vyvíjela se, vnímala své okolí, chytala mi prsty, pásla koníčky… Pak další jízda RZS. Johanka bez zjevné příčiny kolabuje, podávají jí spousty různých léků. Kóma. Převoz do Motola. Během několika hodin Joža vyšetřena snad na úplně všechno od MR po krev. Příčina nezjištěna. Stav Johanky byl stabilizován, jedeme domů. Jsme spolu v nemocnici více než doma.
Zvykáme si na domácí prostředí. Cvičím s Johankou „Vojtovku“, aby vše dohnala, ale vše trvá jen pár týdnů. RZS. JIP. Převoz do Krčské nemocnice. Opakování všech vyšetření, testů … Nic se nezjistilo. Z nemocnice si v náručí odnáším „mrkací panenku“ – Jožinka hýbe jen očíčkama. Prognóza v mlze. Slova doktorky „udělejte si další a „todle“ dejte do ústavu“… Vůbec nepobírám.
Moje úžasná modrooká blondýnka jela RZS ještě několikrát. Nevím dne ani minuty, ba ani nevím, zda se Johanka z kómatu. Vím to, když se Jožince kouknu do očí, že se rve ze všech sil o své místo na světě.
Johanka dnes chodí do speciální školy, kde se učí podle individuálního plánu. Nemluví. Nají se a napije s dopomocí. Sama se neobleče ani neumyje. Neumí sama držet tužku a namalovat obrázek. Ještě nezvládá spoustu další činností. ALE, umí mě udělat šťastnou, když se usměje, když mě chytne za ruku, když mě obejme. Pak je celý svět hned barevnější, voňavější, kouzelnější.
Jožka má ráda auta, asi proto, že na spoustu rehabilitací musíme dojíždět. Miluje zvířata – zvláště delfíny, koně a vše, co dělá zvuky. Denně vozím Johanku do školy, pak ještě na kroužky, na hipoterapii, fyzioterapii, ergoterapii, plavání, arteterapii, muzikoterapii, logopedii, zooterapii, jezdí každý rok do lázní, na intenzivní neurorehabilitace… Studuji a zkouším i terapie, které jsou v zahraničí schváleny jako rehabilitační (ne v ČR). Johanka je akční slečna, a tak neleníme ani o víkendu 😀
Budou tomu již čtyři roky, kdy jsem od otce Johanky odešla ze dne na den. Bylo to po útoku několikaletého domácího násilí, tehdy mě vyhrožoval smrtí. Zachránila mě policie. Vzala jsem jen Johanku a dvě tašky a odjela pryč. Soudy trvaly několik let. Johanka se již nějakou dobu vrací od otce ve špatném psychickém stavu. Teď naposledy se vrátila a měla na rameni zranění. Otec nekomunikuje.
Dnes je Johance 15 let. Já jsem rozvedená samoživitelka. Byt stále nemáme, ale věříme, že jednou mít budeme. Bydlíme spolu v bytě od charity, za což jsme obě moc rády, jinak bychom byly bez střechy nad hlavou. Život je o kousek náročnější po všech stránkách, ale o pořádný kusanec klidnější. Svou lásku života jsem si myslím porodila. Jsem vděčná za každý den, kdy je šťastná.
O nemoci
Na základě mnoha vyšetření nebyla příčina nalezena, ale přinesla spoustu diagnóz. V lékařských zprávách se píše: těžké kombinované postižení – cerebelární syndrom, dyspraxie, opožděný vývoj jemné motoriky, těžká mentální retardace, epileptická encefaloopatie, astigmatismus, hypotonie, podezření na autismus, alergie na lepek, laktózu, kravskou bílkovinu, atd.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Peníze ze sbírky by byly použity na cestu za delfíny, na delfinoterapii. Johanka vzhledem k postižení a stávajícímu psychickému rozpoložení nachází pomoc právě u delfínů, kteří jsou pro ni skvělými psychology a terapeuty, neboť lidský psycholog nedisponuje takovou magií jako právě delfíni. Johanky delfinoterapeut Olada Bureš říká, že Jožka je snad taky delfín, jen v lidské podobě. 😊
Po slevě vyjde jedna terapie pro české klienty na 285 €. Jožce bylo vzhledem ke zdravotnímu stavu a náročné rodinné situaci doporučeno 10 terapií. Tato cena nezahrnuje dopravu, ubytování, stravu a ani zdravotní a cestovní pojištění pro mě i Jožku. Takže i tyto náklady jsou zahrnuty do sbírky.
