Rakovina je strašné slovo. Je to strašák, kterého se každý bojí. Nedá se popsat, vysvětlit, obejít. Dokáže sebrat vše, co je Vám blízké, někdy i to nejdražší a nejcennější. Dokáže srazit na kolena a stáhne Vás na úplné dno. Hlavní je chuť do života, i když bolest je ničivá a boj krutý a nelítostný.
Dagmar statečně bojuje. Pomozme jí financováním další nezbytné léčby a problémů s ní spojené.
O Dagmar
V polovině roku 2020 byla Dagmar diagnostikována rakovina prsu, zhoubný nádor. Prodělala dlouhé měsíce chemoterapie, kdy se seznamovala se zcela jiným životem, o kterém dosud neměla nejmenší tušení.
Bolest a průběh chemoterapie ji poznamenal na těle i na duši. Přesto je její statečnost a vytrvalost ohromná. V lednu letošního roku přišla i o své vnady ženského těla. Ještě ale není zdaleka vyhráno, boj pokračuje …
Dagmar: deníček testimonial „ … jak jde život … “
Ahojky…od úterý chodím na chemo každý týden! Uff… na výsledky se doktoři tedy nadšeně netvářili…na ultrazvuku mi doktor plácal po zádech a naznačoval, že ta chemo pravděpodobně nezabere…tak nevím…je to jedno…táta mi zabírá víc času.. blbne víc a víc, schudl na 55kg..tak zatím pa…únava.
Ahoj zlato moje…tak jsem se dokopala trochu něco napsat.. jsem úplně nemožná.. únava veliká… u mě se důsledky chemo už značně prokazuji, takže žádná sláva.. denně objevím nějaký problém jako např.. krevní sraženiny v nose, různé druhy mykóz na prstech, brnění nohou a necitlivost pro chůzi, různé vředy od kolen dolu, vykloubené palce na rukou a křeče…když se poraním vůbec se to nehojí…fakt si člověk sáhne až na dno…taky jsem měla hlavu velkou jak Shrek, teď mi trochu splaskla… natrhlé koutky, že nemůžeš otevřít hubu…jen abys věděla , jak je chemo agresivní…
Zlato už jsem doma.. zde malá ukázka Frankensteina…končí to v zadní části ramene.. mám drén kde mi vytéká do pytlíku tekutina.. pytel tahám po zemi.. a musím denně zapisovat, kolik nateklo.. pak injekce proti trombóze, léky na bolest a náhrada do podprsenky, která ti vylézá při chůzi až pod bradu….
Ahojky zlato…jela jsem vlakem.. málo lidí.. dobrý.. ale v Brně na nádraží hrozná špína.. feťáci, bezdomovci.. děs…histologie ještě není hotová, páč po novém roce se jim to navalilo, hadičku mi sundali a velmi se mi ulevilo.. ale píchnul mi do prsu jehlu a ještě mi vytahovali tekutinu stříkačkou…brala jsem to s ledovým přístupem ale hodně nepříjemné.. Za týden tam musím opět!! Cesta zpět vlakem, pak rychle se psem ven a byla jsem tak utahaná, že jsem brzy zalehla a nestačila napsat.
… pokračování příště …
