Jmenuji se Lukášek a narodil jsem se v roce 2019. Rostl jsem a vyvíjel jsem se jako úplně zdravé dítě plné energie. Osud mi zkřížila událost, při níž jsem utrpěl těžké poškození mozku.
Můj stav byl kritický. Při převozu do nemocnice mne museli několikrát oživovat. V nemocnici jsem pak bojoval o každý další den. Umělý spánek trval 10 dní a dýchal jsem jen díky vysokofrekvenčnímu plicnímu ventilátoru. Od bolesti jsem dostával vysoké dávky léků a opiátů. Vypracoval jsem si na nich závislost, ze které jsem se těžko a dlouho dostával. Tyto chvíle byly pro mne i pro mé rodiče utrpením. Nikdo nevěděl, jak na tom budu.
Po probuzení jsem nevnímal okolní svět a dlouhé dny tomu tak bylo i dále. Jakmile to bylo možné, podstoupil jsem 12 terapií v hyperbarické komoře. Hodně mi pomohli lékaři, sestry a rehabilitační odborníci, kteří o mne v nemocnici pečovali a ihned učili mé rodiče, jak se mnou rehabilitovat.
Za tu dobu jsem již podstoupil mnoho neurorehabilitací a pobytů, díky kterým jsem velmi zlepšil ve svých dovednostech. Jde to však pomalu a moc bych si přál, kdybych mohl někdy zase chodit a říkat slova.
Ve zlepšování mi však brání mimovolní pohyby a záškuby. Mému cvičení také vůbec nepomáhá epilepsie, získaná po tom neštěstí. Ta mi už jedenkrát velmi uškodila a vrátila mě o několik, poctivě vybojovaných dovedností, nazpátek. Celkově se jedná o psychoorganický sociální syndrom s oboustranným poškozením mozku a chabou tetraparézou a centrální hypotonii.
Jsem ještě docela malý kluk, ale velký bojovník.
