Dovolte, abych se krátce představil
Ahoj všichni,
rád bych se Vám představil, jmenuji se Čiko a jsem šestiletý kříženec. Již odmala jsem měl smůlu. Maminka mě opustila, a tak jsem skončil v místním útulku, ze kterého mě páníček zachránil. Nicméně tím mé trable neskončily. Nedávno mi byl opět diagnostikován lymfom – rakovina lymfatického systému a mízních uzlin. Již jednou jsem svůj boj vyhrál, a chci ho vyhrát i nyní.
Jak to vše začalo a komu pomůžeme?
Ke konci roku bylo vše ještě v pořádku. Nicméně 1. 1. 2022 jsme si jako majitelé všimli zvětšených uzlin na krku, což v minulosti znamenalo hrozivou diagnózu, neváhali jsme, jeli na kliniku. Nenechali jsme to náhodě, že vše bude dobré, když už jsme z dřívější doby věděli, že ta diagnóza rakoviny tady je. Bohužel. Po odběru krve, sonu a ostatních testech, vyšlo vše najevo. Nemoc je zpátky, a diagnóza je stejná jako předtím – lymfom. Všechny zbylé testy na zdraví jater, ledvin a tak dále byly v pořádku, což je motivující a uklidňující.
A naše reakce? Bude druhá léčba opět účinná, má to cenu? Jak dlouho bude Čiko ještě s námi? Ukončíme to? Co bude dál?… To vše nám běželo hlavou… Doktor nás ale uklidnil. První léčbu zvládal Čiko naprosto v pohodě, tudíž prý, i ta druhá by měla zabrat a mělo by to být dobré a účinné. Bez opětovné léčby by se dožil pouze pár týdnů, možná měsíců.
Řekli jsme si, budeme bojovat, ať to stojí, co to stojí. Však je člen naší rodiny, naše dítě. Někteří lidé to tak cítit nemusí, ale my ano, je to prostě člen rodiny a budeme za něj bojovat, opět. Jak se zpívá v té písničce o Gumpovi – „Když mi osud dává za uši a smutek drtí kosti na duši, je naděje to jediný, co mám. Pak začnu zase bojovat a přestanu svý rány litovat… Protože to nevzdám, a tak to je!“
Jelikož již nyní víme, co chemoterapie u psů obnáší, nebojíme se a jsme se vším smíření. Čiko vše bere statečně. Po tom, co vše absolvoval a ještě absolvuje, běhá jak štěně, hraje si, žere jak velký a prostě se raduje ze života. A to nás těší nejvíce, je to statečný bojovník.
