Komu pomůžeme?

Když mi bylo 12, jednoho dne jsme s dědou za domem chytili korelu. V té době jsem o papoušcích nic moc nevěděla. Děda postavil voliéru na zahradě a naše korela, kterou jsme pojmenovali jak jinak než Pepík, s námi žila 15 let.

A jak to tak bývá, přibyla andulka od spolužáka, další nalezená, jiná neduživá ze zverimexu a počet narůstal. Ty ale postupně odešly. Já se vdala a odstěhovala se. No, netrvalo dlouho a na stole sousedů v našem činžáku už ležela žádost o souhlas se stavbou mé první voliéry.

Díky mému šikovnému manželovi mám teď perfektní voliéru se 74 andulkami. Všechny jsou azylové a já bych chtěla mít možnost přijímat další. O všech si vedu pečlivé záznamy, všechny mají jméno, s původními majiteli (tedy pokud o to stojí) jsem v kontaktu, dokud andulka žije. Založila jsem také na facebooku skupinku Andulky v nouzi. Od té doby také ráda poradím, pomůžu, jsem v kontaktu s lidmi, kteří doma andulku mají. Chtěla bych tímto oslovit skupinu lidí, kteří by mne pochopili, není jim lhostejný život zvířat a chtěli by mi pomoci s mou situací. Jsem po těžkém infekčním zánětu mozku a s invalidním důchodem se příjmy mé rodiny poněkud zmenšily a tím se začíná rozplývat i můj sen.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Finanční pomoc potřebujeme na pořízení materiálu na zhotovení voliéry pro opuštěné andulky (dlažba, pletivo, latě, prkna, spojovací materiál, krytina, barvy, atd.). Realizaci budeme dělat vlastními silami. Máme s tím zkušenosti již ze stavby první a druhé voliéry.

Pokud se podaří vybrat více, tak bychom rádi pořídili krmení a léky pro andulky. Nejsou to měsíčně úplně malé peníze. Pokud bychom vybrali méně, tak bychom projekt rozdělili do několika fází a postupně bychom si našetřili.