Aktuálně mám přes 70ks azylových andulek, o které se pečlivě starám. Jelikož jsem o možnosti umístit nechtěné, nebo nalezené ptáčky informovala na facebooku, tak se na mě stále častěji obracejí lidé s žádostí o umístění nových ptáčků. Bohužel je ale kapacita současné voliéry omezená a je již prakticky naplněná, tak bych ráda rozšířila kapacitu o další voliéru. Bohužel jsem ale dlouhodobě nemocná (jsem invalidní důchodce 1. stupně) a tím pádem máme i omezené příjmy , tak bychom chtěli požádat o finanční podporu ostatních lidí, kterým nejsou tito malí a bezbranní ptáčci lhostejní.
Komu pomůžeme?
Když mi bylo 12, jednoho dne jsme s dědou za domem chytili korelu. V té době jsem o papoušcích nic moc nevěděla. Děda postavil voliéru na zahradě a naše korela, kterou jsme pojmenovali jak jinak než Pepík, s námi žila 15 let.
A jak to tak bývá, přibyla andulka od spolužáka, další nalezená, jiná neduživá ze zverimexu a počet narůstal. Ty ale postupně odešly. Já se vdala a odstěhovala se. No, netrvalo dlouho a na stole sousedů v našem činžáku už ležela žádost o souhlas se stavbou mé první voliéry.
Díky mému šikovnému manželovi mám teď perfektní voliéru se 74 andulkami. Všechny jsou azylové a já bych chtěla mít možnost přijímat další. O všech si vedu pečlivé záznamy, všechny mají jméno, s původními majiteli (tedy pokud o to stojí) jsem v kontaktu, dokud andulka žije. Založila jsem také na facebooku skupinku Andulky v nouzi. Od té doby také ráda poradím, pomůžu, jsem v kontaktu s lidmi, kteří doma andulku mají. Chtěla bych tímto oslovit skupinu lidí, kteří by mne pochopili, není jim lhostejný život zvířat a chtěli by mi pomoci s mou situací. Jsem po těžkém infekčním zánětu mozku a s invalidním důchodem se příjmy mé rodiny poněkud zmenšily a tím se začíná rozplývat i můj sen.
