Hezký den,
jmenuji se Tomáš Khůl, je mi 50 let a rád bych touto cestou oslovil své přátele, známé, ale i dobré lidi, které prosím o pomoc. Narodil jsme se jako zdravý klučina, dětství jsme prožil jako každé druhé dítě, pak přišlo dospívání, první taneční, první lásky atd.
V roce 1989 jsme nastoupil na vojnu, jako každý mladý muž v té době. Během pul roku jsem strašně moc vyrostl ze 158 cm na 190cm a moje páteř začala zlobit. Dvacet roků jsem pracoval střídavě na různých pozicích, ale kvůli problémům s bolestmi páteře jsme byl často v pracovní neschopnosti.
Přišel rok 2003 a můj otec měl havárii na kole, posléze mozkovou mrtvici, schizofrenii a nakonec i Alzheimera, a já jsem s ním zůstal doma jako ošetřovatel. Postupem času jsem se začal starat i o maminku, 24 hodinová péče o ležícího otce, každodenní služba se výrazně podepsala i na mém zdraví a jednoho krásného dne, bylo to v roce 2013, vypovědělo moje tělo službu. Páteř ten každodenní zápřah nevydržela a já zůstal na invalidním vozíku.
Z minuty na minutu se můj život obrátil vzhůru nohama, pryč byly sny o lepším životě, pryč byly moje zájmy i záliby…O dva roky později rodiče zemřeli a já zůstal na pospas osudu, na pomoci přátel, rodiny. Můj zdravotní stav se ještě více zhoršil a následovala série hospitalizací v nemocnici, různé terapie, RHB atd.. Nic však nepomohlo, a tak jsem již 8 let na invalidním vozíku. Díky přátelům, rodině a asistenční službě proplouvám životem, jak se dá.
