Malá Eliška se už od malička pere se životem. Kvůli těžké porodní asfixii musela být resuscitována a následně připojena na kyslík. Následně se u ní objevily novorozenecké křeče a na MRI se ukázalo krvácení do mozku. Eliška trpí kvadruparetickou formou DMO, má postižené ruce i nohy a je na vozíku.
Nyní potřebuje auto na cesty do školy na různá vyšetření, hiporehabilitační pobyty, cvičení, do lázní a na výlety.
Ahoj všichni,
jmenuji se Eliška a je mi 11 let. Měla jsem se narodit jako zdravé miminko, bohužel poslední den maminčina těhotenství rozhodl o celém mém životě jinak. Kvůli těžké porodní asfixii jsem musela být resuscitována a následně připojena na kyslík.
První týden byl kritický, byla jsem na řízené hypotermii, napojena na kyslík a spoustu dalších hadiček a měla jsem na hlavičce velký porodní nádor. Druhý den se u mě objevily novorozenecké křeče a na MRI se ukázalo krvácení do mozku. Nikdo nevěděl zda to zvládnu.
Rodičům bylo řečeno, že když to zvládnu zůstanu těžce postižená a že nejlepší řešení by bylo mě umístit do ústavu a pořídit si nové miminko, že já nemám budoucnost. Jak trefné. Mamka to ale nevzdala, i když v šestinedělí se jí v hlavě děli všelijaké zmatky. Po tom, co se stalo a byla okolím tlačena k mému umístění do ústavu věděla, že se mě nemůže vzdát a být další, kdo mi v životě ublíží.
Po měsíci, kdy mamka za mnou každý den docházela na JIP a já již nepotřebovala kyslík, jsem byla umístěna mezi nedonošené dětičky. Tam jsem nějakou dobu pobyla, protože jsem neuměla sát a tím pádem jsem měla zavedenou sondu do nosu a bříška a takto přijímala umělou výživu.
Mamince kvůli jejímu psychickému stavu nedovolili, aby si mě vzala domů, a tak mi táta našel místo v dětském domově, kde se starali o děti s hendikepem a věděli co se mnou. Také souhlasili, že se budou snažit mě učit pít a při tom i sondovat, když mi to nepůjde.
Maminka za mnou každý den dojížděla a děla vše co mohla, rehabilitovala, učila mě pít různými druhy saviček, chovala mě, prostě jako bych byla doma. Nakonec se to mamince trochu povedlo něco málo jsem vypila a nemusela jsem mít nadále sondu. Mamka se trochu srovnala a vzala si mě domů. A začal kolotoč všech další vyšetření a rehabilitace, které zatím i v mém věku neskončily.
Má diagnóza je DMO kvadruparetická forma, mám postižené ruce i nohy jsem na vozíku. Sama nezvládnu nic, ke všemu potřebuji asistenci. Díky krvácení do mozku mám CVI sluchu a zraku, epilepsii a jsem inkontinenční. Nemluvím a díky tomu, že nemám ani hrubou motoriku, tak nezvládám ani znakovou řeč, Domluvit se se mnou je někdy pěkný oříšek.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
