Komu pomůžeme?

Následkem úrazu na pracovním teambuildingu – šipka z dřepu do vody – mi praskla cévka a následkem toho došlo ke krvácení do míchy.

Po převrácení do vody z okraje bazénu jsem cítila velikou bolest v místě, kde už mě záda bolely několik měsíců předtím. Moje prášky na bolest mi nezabíraly, takže jsem jela na pohotovost, kde jsem dostala injekci na uvolnění svalů a proti bolesti a také prášky na spaní. Malinko to zabralo a vše ostatní bylo ještě v pořádku- chodila jsem a citlivost v zádech i nohách byla normální. Na radu paní doktorky jsem to šla zaspat a doufala jsem, že ráno bude vše lepší. .Ale v noci jsem se vzbudila a z ničeho nic jsem nemohla hýbat nohama, byly hrozně těžké. Odvezla mě tedy sanitka a po vyšetření mi oznámili, že mě musí operovat a odstranit krevní sraženinu z míchy Následkem toho všeho mám funkčně přerušenou míchu, nic necítím a nehýbu se od pasu dolů.

Hned po operaci mi doktor sdělil, že je úplně minimální šance, že budu moct znovu chodit nebo že šance vlastně vůbec není. Takže místo návratu z pracovní akce domů, jsem skončila na několik měsíců v nemocnici a musela se začít smiřovat s nelehkou situací.

Momentálně jsem druhý měsíc v rehabilitačním středisku a za přibližně dva měsíce mě čeká návrat domů. V současné době řešíme s rodinou všechny nezbytné kroky k tomu, abych se mohla vrátit domů a mít vše přizpůsobené tak, abych mohla v rámci možností normálně fungovat.

I když je vše velmi těžké, nepropadám žádným depresím a snažím se ke všemu přistupovat co nejvíce pozitivně. Mým cílem je se postavit zpátky na nohy, i přesto jak to vidí doktoři, ale vím, že to bude běh na opravdu dlouhou trať. Do té doby chci zůstat co nejvíce aktivní a hlavně chci být maximálně samostatná. Mám kolem sebe skvělou rodinu a přátele, kteří mi po celou dobu pomáhají, ale jsem mladá a nechci, aby mi musel pořád někdo pomáhat. Časem bych se určitě chtěla vrátit i do pracovního procesu, ale teď jsou pro mě nejdůležitější rehabilitace a celkové začlenění se zpátky do běžného života. A v tom byste mi mohli pomoci vy.

Původně jsem nechtěla zveřejňovat svůj příběh a žádat o pomoc, protože jsem si vědoma toho, že je spousta lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř než já. Měla jsem pocit, že vlastně nemám ani právo žádat po někom, aby mi pomohl, ale pravdou je, že vždy se asi najde někdo, kdo na tom bude hůř a že není v mojí kompetenci rozhodovat o tom, jestli mi někdo bude chtít pomoci a nebo ne. Nakonec jsem se tedy rozhodla svůj příběh sepsat a obrátit se na širokou veřejnost, protože mě čeká hodně neplánovaných a nemalých investic.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Nejvíce potřebné je pro mě momentálně auto, díky kterému bych mohla být mnohem více samostatná, jezdit na rehabilitace a celkově mnohem snadněji fungovat. Potřebuji auto, které bude vyhovovat mým aktuálním potřebám, což moje stávající auto bohužel ani zdaleka nesplňuje. Proto bych ho chtěla raději přenechat mojí mamce, která se kvůli mně po několika letech snaží znovu řídit, aby mi mohla ještě více pomáhat. Mě tedy čeká nákup nového auta, které bude nutné upravit na potřeby člověka s invalidním vozíkem. Jako vozíčkář mám nárok na určité slevy a příspěvky, což je určitě super, ale vzhledem k tomu, že se příspěvek dává na 7 let dopředu, potřebuji spolehlivé auto, které se mnou vydrží. Při dnešních cenách mě i po příspěvcích a slevách vyjde doplatek na auto určitě minimálně na půl milionu korun.

A proto bych byla moc vděčná, kdyby se našel někdo, kdo by chtěl na moje auto přispět a pomohl mi tak mojí těžkou životní situaci ulehčit. Děkuji všem za přečtení mého příběhu a případnou pomoc.

Pokud se vybere menší částka, použiji peníze i tak jako příspěvek na automobil, pokud by se vybralo více, použiji peníze na rehabilitace, případně nákup jiných pomůcek.