Představení sbírky
V den Hugových prvních narozenin při venčení zbaštil jed na krysy, který byl pohozen na veřejném prostranství, a bojoval o život… Vyhrál. Nezůstal však bez následků a musel brát pilulky na arytmii srdíčka.
Možná i díky tomu se během svých nyní čtyř let dostal do celoživotního léčení alergií, atopie a ekzémů, které se projevují úporným svěděním, pálením, bolestí kůže, vypadáváním srsti nebo krvavými, bolestivými boulemi v meziprstí, kdy nemůže chodit.
Trpí dlouhodobými kožními problémy – pruritem, záněty uší, kůže a prstních polštářků s bolestivými erozemi a ulceracemi.
Než se odhalil jeho skutečný problém s alergiemi, byly mu boule na tlapkách v narkóze odstraňovány, přičemž ponarkotické stavy nebyly vůbec příjemné.
Nyní má šikovného pana doktora, který po vyšetření „uhodil hřebíček na hlavičku“… Jasný alergik, atopik, ekzematik.
Celoživotní léčba spočívá „pouze“ v podávání medikace, která nevyléčí, ale „jen“ zkvalitní Hugův život.
Ta spočívá v podávání léku Cytopoint v injekcích, které mají stabilizovat projevy alergií. Zatím mu byl aplikován přibližně jednou za tři měsíce. Rozestupy mezi injekcemi jsou však příliš dlouhé, takže se mu v mezidobí zhoršilo vypadávání srsti a úporné svědění. Proto mu nyní začneme aplikovat injekci každý měsíc. Je to celoživotní cesta.
Obden ho koupeme střídavě ve speciálních šamponech a ke krmení používáme speciální granule – pouze ty, bez jakýchkoli pamlsků.
Bez tohoto léku, speciálních granulí a pravidelného koupání ve speciálních šamponech by byl Hugův život ohrožen projevy alergií, které by časem mohly být neslučitelné se psím životem.
Komu pomůžeme?
Jsem francouzský buldoček Hugo a 1. 12. 2024 mi byly už 4 roky.
Maminka mi říká, že jsem její záchranářský pes, protože jsem jí pomohl překonat velký smutek ze ztráty jejího nejbližšího člověčího člena rodiny. V té době si mě pořídila. Prý když jsem tenkrát zachránil já ji, má teď ona povinnost vytvořit mi nebe na zemi… I když je na všechny moje nemoci sama. „Jsme zodpovědní za všechny, které jsme k sobě připoutali.“ /Malý princ/
Na své první narozeniny jsem málem umřel. Mám venku frňák pořád u země, a tehdy jsem vyluxoval jed na krysy… Zvládl jsem to, ale potýkal jsem se s arytmií srdíčka a dnes mě trápí další problémy, jak vám mamina už popsala.
Když mám svoje drbací alergické dny, je mi šoufl. Jen ležím, drbu se do krve, smutně koulím očkama, a když mi v meziprstí naskočí boule, krvácí mi a nemůžu chodit. Na čurání a kakání mě musí vždycky vynést ven a šupem zase domů. V těch dnech mi ani nechutná papat. A když mi začne vypadávat srst, jsem jako tečkovaná beruška a pomalu vypadám jako nahatá kočka sphynx.
Když si pro mě mamina přijela jako pro malé štěňátko, byl jsem jeden z posledních chlapečků, kteří ještě zbyli. Ihned se mezi námi rozjela oboustranná láska! Ve svém novém domově jsem dělal radost člověčím kámošům.
Byl jsem prý moc učenlivý a hlavně šikovný na čurání a kakání venku – to mi vydrželo dodnes! Pašák! Chodíme na dlouhé procházky, dokonce jsem byl i na horách, ale nějaké bundičky a oblečky? To pro mě fakt není.
Nejvíc miluju víkendové dopolední procházky lesem. Když tam potkám nějakou psí frajerku, připadám si pružný a běhavý jako chrt – ne jako buldoček!
Říká se, že buldočci mají nejvíc mimických svalů v obličeji, takže se umím krásně smát. Ale dokážu být i pěkně tvrdohlavý a hrát uraženého.
Aby mi nebylo smutno, mám doma dva kámoše ragdoll kocoury. Společně řádíme, občas si jdeme i po krku, lítáme po celém bytě a jsme… prý velice ukáznění?!
