Představení sbírky
Jmenuji se Anna a píšu tenhle příběh se slzami v očích. Moje fenka Enie je můj stín, moje srdce, moje rodina. Spolu jsme už dvanáct let a teď stojíme před nejtěžší zkouškou – bojem o její život.
Chtěla jsem vám vyprávět náš příběh, ale možná bude lepší, když začne sama…
Komu pomůžeme?
„Ahoj, já jsem Enie. Jsem kříženec bulteriéra a border kolie. Na svět jsem přišla trochu nečekaně – moje maminka si jednoho dne prostě vybrala svého psího prince sama. A tak jsem se narodila já – černobílá kulička s bulíčím nosem a srdcem plným energie.“
Když se moje panička poprvé podívala na inzerát, kde byla moje fotka, prý hned věděla, že patříme k sobě. Moje jméno mi vybrala sama. Přijela se na mě podívat a já ji přivítala po svém – zakousla jsem se jí do růžové tenisky. Od té chvíle už jsme se nikdy nerozdělily.
Společně jsme zvládly všechno. Moje tvrdohlavost po bulíkovi a chytrost po kólii jí občas pěkně potrápily, ale vždycky jsme si rozuměly beze slov. Byla jsem s ní, když byla šťastná, i když jí bylo nejhůř. A ona byla vždycky se mnou.
„1. září 2025 se mi svět na chvíli zastavil,“ pokračuje panička.
Enie začala krvácet do břicha. Následovala operace, která mohla znamenat konec – nebo nový začátek. Zákrok trval přes dvě hodiny. Seděla jsem na chodbě a modlila se, aby se probudila. A ona to dokázala.
Doktoři jí odstranili slezinu i nádor o váze 1,6 kg. Z těla jí museli odsát 1,6 litru krve. Ale Enie bojovala. Když se po pár dnech začala zvedat a vrtět ocáskem, věděla jsem, že první bitvu vyhrála.
Bohužel, jen o pár týdnů později přišla další rána – podezření na autoimunitní onemocnění, anémie, a nakonec podezření na metastatické rozšíření hemangiosarkomu. Léčba, odběry, injekce, kortikoidy, antibiotika… a přesto pořád bojuje.
„Já to ještě nechci vzdát,“ šeptám jí často do ucha, když jí dávám léky. A ona mi hlavu položí do dlaní, podívá se tím svým pohledem, ve kterém je všechno – bolest, láska i síla – a já vím, že to myslí stejně.
Enie má pořád chuť k jídlu, těší se z každého dne, z procházky, z každého doteku. Chce žít. A já chci udělat všechno, co půjde, aby mohla.
Dosavadní náklady na její léčbu přesáhly 29 000 Kč, ale tohle číslo pro mě není důležité. Důležité je jen to, aby tu mohla být se mnou – co nejdéle, bez bolesti, s láskou, kterou si zaslouží.
Pokud se najde někdo, kdo nám pomůže, ať už drobnou částkou nebo sdílením, uděláte pro Enie i pro mě obrovskou věc. Děkuju vám, že nám dáváte naději. 🐾
