Zas normálně žít

Jmenuji se David a v březnu mi bude 48 let. Můj příběh začal v Hluboké nad Vltavou, kde jsem se do poslední chvíle staral o maminku. Když zemřela, přestěhoval jsem se do Prahy, abych nebyl sám, a našel jsem si práci u ostrahy. Šlo o začátek konce. Postupně jsme přišel o práci a pak i o ubytování. V tu chvíli jsem už měl silné deprese.

Můj zdravotní stav je komplikovaný. Kromě psychických potíží mám i cukrovku a epilepsii. Jsem osobou zdravotně znevýhodněnou, nemohu pracovat v noci ani u strojů. Přesto se nevzdávám. Nepiji, nejsem na ničem závislý a chci spolupracovat s Centrem duševního zdraví. Aktuálně 24.3 2026Už jsem v Azylovém domě u Svatého Františka v Plzni spolupráci mám Diakonie Plzeň pomáhají mi zvládat mojí situaci 

Chci se znovu postavit na vlastní nohy, ale nemám se kam vrátit. Mým jediným majetkem je pár kusů oblečení.

Brzy mě mají propustit z nemocnice a mé kroky povedou do azylového domu. Mým snem je ale důstojné bydlení, kde bych našel klid potřebný pro svou stabilizaci

Výtěžek sbírky mi pomůže zajistit start do nového života. Peníze použiji na úhradu prvních nájmů v pokoji či bytě. Dále mi finance poslouží k nákupu nezbytného vybavení, oblečení a k pokrytí základních životních potřeb a léků v prvních měsících, než si najdu práci vhodnou pro můj zdravotní stav.

Děkuji všem, kteří mi dají šanci na nový začátek.