Komu pomůžeme?

Zde tlumočíme prosbu přímo od Radky:

Prosím Vás o pomoc s vybudováním nového domova pro své synky a mě… a třeba to bude víc než jen domov pro nás, možná to bude i ostrov spočinutí a naladění se i pro další. Je načase se naučit něčemu novému. Necítím se poražena, prostě to tak jenom je. Přišlo to. Prosím o pomoc. A jsem připravena ji přijmout. Už se děje. Děkuji :).

10. 10. 2022 jsme vyhořeli. Zůstalo nám auto, anšto jsme byli ve škole a práci o pár km jinde, s batohy, krabičkou na sváču a pitím. Ondra 12 let, Kuba 8 let a já, Radka 47 let :o). Bydleli jsme v malém domku, v malebné zahradě, na samotě u lesa. Sen. Nebe na zemi. 

Budovali jsme pokojíčky pro kluky a koupelnu – něco, co bylo chystáno 3 roky. Zrovna ten den dopoledne jsem měla radost z překonání toho, co mi bránilo konat pro nás, a že od nyní už to půjde ráz na ráz, kluci i já budeme mít cobydup více prostoru k životu… tož nám bylo přáno. Získali jsme výrazné osvobození od hmoty.

Zkušenost, která dost povznese.
Zůstalo to nejdůležitější – máme sami sebe. A pak jsme slítli rovnou do náruče a objetí přátel a lidí okolo nás. Máme kde bydlet. Máme oblečení. Kluci mají již půjčené kolo či koloběžku. Pořídili jsme luk s šípy a katanu, nejdůležitější osobní věci/hračky kluků. Je nám dobře.

Stýská se nám po samotě u lesa, kde se otevřely dveře a byli jste v rajské zahradě. Stýská se nám po kocourech, kteří zůstali na Aluně, pečuje o ně Pavla s dětmi a my je navštěvujeme. Někdy vezmem kocoury k nám. Víme, že chceme zůstat zde, na Vysočině, někde mezi Vilémovem, Modletínem, Malčí a Chotěboří :). Víme, že chceme malý, leč přeci jen větší než původní, slaměný dřevodomek, a že tedy nelze být přesně tam, kde jsme byli do nyní. 

Prosím o pomoc s pořízením pozemku, kde tento domek bude moci stát. Prosím o pomoc s nákupem materiálu pro dřevodomek, případně jeho postavením. Je již kupa, možná dvě kupy, mužů, co nám slíbili svůj čas, rukou um a sílu, dovednosti. Já prosím o peníze, o energii, aby se tak stalo. 
Víte-li o pozemku, dejte mi vědět prosím. Máte-li slámu, dřevo, okna, dveře, trubky… báječné. Máte-li zkušenosti a chuť být součástí… jupííí. 

A pokud Vás zajímá více o našich životech, nakoukněte níže. Kteří jsou to ti lidé, co nás chytli, a ta místa, která nás přijala, a ta společenství, která jsou plná laskavosti a sounáležitosti. Co a kdo nás a mě naplňují radostí a vděčností a pokorou. Co nám dává smysl, čeho chceme být součástí. Mám náš život ráda, mám ráda lidi a místa, kde žijeme… a ráda bych vyrovnala, co k narovnání jest připraveno :). Cítíte-li, že chcete podpořit nás, možná budete chtít vydat se i dál, něčemu dobrému napomoci k nádechu… být něčeho součástí. Mé nitro touží po rovnováze.

A ano, nyní nás předřadím, prvním zastavením je domov pro kluky a mě: 

Zastavení 1. – pozemek a domek pro Ondru, Kubu, Radku a kocoury Buka Bůčka a Eliota Fouse – sbírka peněz, viz link na transparentní účet. Místo to bude kouzelné, domek možná malinko netradiční, a až kluci odlétnou do světa, možná i dříve, bude prostor přivítat zde další bytosti podobného naladění, ke sdílení… i zpěvu… i tanci, práci, hovorům, jídlu i pití… životu radosti. Existuje i seznam věcí, co bychom potřebovali či si přáli, který se neustále zmenšuje a zase zvětšuje dle toho, jak život plyne.

Klip ze včerejší návštěvy kocourů u nás doma: 

Zastavení 2. – komunitní Svobodná škola a školka Horní Mlýn, Chotěboř – společenství rodičů a dětí, kteří tvoří svou cestu a přijímají za to odpovědnost. Já součástí jako rodič kluků nyní školáků, průvodkyně dětí ve školce na pár dní v týdnu. Zde je nejvíce přátel, zde naše záchranná sít, ani nemohu jmenovat, bylo by to mnoho jmen žen mužů dětí. Dokážeme spolu být a mluvit, i když názory jsou někdy tak různé. A dokážeme spolu nést naše děti, vytvářet jim krásný bezpečný prostor k učení a rozvoji, k radosti a spolupráci. Pomoci můžete penězi (budujeme, opravujeme, aby děti měly kde se učit a být), materiálem, prací, návštěvou našich akcí…nyní zrovna aktuální více než jindy oprava druhé části budovy, kde vznikne prostor pro jednu třídu, výdejnu jídla s malou jídelnou a potřebné zázemí. Za to bych byla ohromně vděčná. I ta budova a okolní prostředí, nejen naše děti a my, co jsme se tu zahnízdili, by si zasloužili, aby již bylo hotovo, uklizeno, oživeno, krásné. 
https://www.darujme.cz/organizace/1200831 , https://www.sprsv.cz/ 

Zastavení 3. – ARCHA Benediktus – komunita lidí s i bez postižení, vytváříme společný život v té nejlepší podobě, jak spolu dovede. Já, členka odpovědná za to, aby bylo možno zvelebovat. Nyní chceme pře/vybudovat nový dům s pokoji chráněného bydlení Pekárna, díky čemuž budeme moci do komunity přivítat další 4 osoby s mentálním postižením. Místo, kde jsme spočinuli první noc po ohni. Kde jsme přijati takoví jací jsme, se vším všudy. A je nám tu spolu dobře. Děkuji za přátelství. Pomoci můžete penězi, materiálem, prací i (nejen) firemním dobrovolnictvím, návštěvou našich akcí, nákupem výrobků z našich soc. terapeutických či chráněných dílen. https://www.darujme.cz/organizace/125
http://benediktus.org/

Zastavení 4. – Sychrov ALUNA Tarabana a Pavla Chamael Sedláčková – místo pro život a drahá přítelkyně. Pomoci můžete návštěvou akcí tam pořádaných, prací svých rukou. Bude Vám tam dobře. Ráda bych sem vrátila domeček, který jsme užívali, a propojila Vás s Pavlou, která sama nejlépe ví, co je potřeba. 
https://aluna.cz/

Zastavení 5. – zámek Maleč, expozice F. L. Riegra a F. Palackého, úchvatný park a za tím vším báječní manželé Macháčkovi. Můžete si udělat radost a výlet, navštívit expozici, začíst se do knih spojených s tímto místem a lidmi, pochodit po zahradě, zaposlouct se do hudby. Otevřít se, uvidět a uslyšet, spočinout… poděkovat. 
https://www.zamekmalec.cz/

A jsme na konci i počátku.

Zastavení 6.  - dovolit si dovolenou … Ondra, Kuba, Radka a třeba ještě někdo s námi… vyrazit za delfíny je naším mnohaletým snem, nebo na lyže do hor zasněžených českých, slovenských či jiných, nebo do Indie či Číny, či na Nový Zéland nebo do Kanady, Norska nebo na Moravu, nebo ??? na vandr jen tady okolo komína :). Dovolit se z práce i školy, chovat se iracionálně až lehkovážně a když nemáme kotvu domku/domova (který máme ve svých srdcích), utrhnout se zcela. Chvíli sami, chvíli s vámi :o). Inu? Můžete se přidat nebo nám na to přidat… Rádi s sebou vezmeme kohokoli z bodu 2 – 5 a i ty neznámé nám zatím. Poputujem?

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

O jakou pomoc žádám, co či kolik potřebujeme?
Vlastně nevím – co myslíte Vy? 
Na pozemek větší, domek malý a dovo jakoukoli třeba sumasumárum 3.333.333 Kč. Ceny všeho letí do nebes, až mi z toho trne. A pak bych ráda, až budeme mít své místo k životu, vrátila malý domek tam, kde nám bylo dobře a co si oheň vzal.
Tadydadydaaa… toto je tedy náš život tady a teď, naši přátelé, společenství, kterých jsme součástí. Když bude dobře nám, bude dobře mi, když bude dobře mi, potřebuji, aby bylo dobře nám… vstupuji do toho, co mohu ovlivnit a změnit. Tvořím náš život. Sloužím s radostí a vděčností, anšto mohu. Prostě tak. Nechť to proudí. Ohromné díky a opatrujme se. Děkuji a děkujeme, za kluky sebe i ostatní pa Ra

Nemáme foto z dřívějška, upekl se tam i PC s diskem….v mobilu toho je málo, promazávám důsledně jinak mi nefunguje…. ale přeci:

A zde vzkazy lidí, kteří mi jsou přáteli :

„Radka je pro mě přítelkyně plná elánu, radosti a pozitivního vidění světa. Skvělá maminka dvou kluků, kteří jsou u ní vždy bod č.1. Žena, která pro ostatní umí sehnat cokoli. Její nakažlivé nadšení donutilo spoustu tatínků přijet o víkendu a dotáhnout altán pro školku – i když určitě měli jiné skvělé plány.“
Jitka Vrbová

„Radka je nadšenec, který žije a dýchá za komunitu, kterou společně tvoříme. Patří mezi pár lidí, na které je vždy možné se obrátit s prosbou o pomoc a podporu. Kromě toho je velice empatická a vnímavá. Ví, co říci, aby člověka podpořila a opečovala. Umí darovat košík ořechů, stejně jako svůj čas či náruč. Jsem moc ráda, že ji znám a mohu ji počítat mezi své přátele. Ráda bych podpořila v její nelehké životní situaci jak ji samotnou, tak její dva syny. Pokud budete moci, udělejte to taky. Díky za to!“ 
Bára Polívková