Tento příběh píši pro svoji mamku, která již není schopna kvůli omezení psát na klávesnici. Mé mamce zjistili v roce 2014 RS (roztroušená skleróza) do té doby fungovala jako 100% maminka, manželka a kamarádka pro své okolí. Měla dvě zaměstnání a nikdy si na nic nestěžovala. Nemoc jí byla diagnostikována v roce 2014 a i přesto do poslední chvíle chodila do práce i když jí už její tělo neposlouchalo tak jak by mělo. Práce pro ní byla svým způsobem odreagování až do chvíle, kdy měla v práci úraz a již se do práce nemohla vrátit.
Mamce nemoc postupovala doopravdy rychle, byla jí později diagnostikována progresivně sekundární RS což znamená, že jde o rychlá spád. Mamka již doslova neovládá své nohy, ani pravou ruku. Nikdy nic nevzdávala a nevzdává ani teď. Bohužel poslední 4 roky je již zcela upoutaná na invalidní vozík, kdy je zcela odkázána na pomoc manžela. Bohužel nedokáže sama žádné základní návyky, jako je hygiena, WC, převlékaní a další lidské potřeby.
Pravidelně dochází na kapačky, které však nepomáhá jí ke zlepšeni, ale pouze udržují stav.
Pohyb je pro mamku na vozíku tedy bez cizí pomoci nezvladatelný, proto by tento vozík byl pro ní velkou pomocí a nemusela by být až tak odkázána na pomoc druhých jak doma tak venku.
Moc bychom si přáli celá rodina mamce aspoň tímto způsobem ulevit – pomoci. Každému, kdo si přečte tento příběh dokonce moc děkujeme stejně tak z celého srdce děkujeme všem, kteří se rozhodnou pomoci.
Pokud by se nepodařila vybrat částka k zakoupení vozíku, rádi bychom koupili kompenzační pomůcky k ulehčení pohybu nebo ortopedická matrace.
