Komu pomůžeme?

Když se Tadeášek narodil, byl až na vrozenou vadu dolních končetin úplně normální miminko, bohužel se v sedmi měsících objevil další problém a to vrozená luxace kyčle s dysplazií, která byla odhalena pozdě, následovalo šest týdnů v nemocnici, kde Tadeášek visel na kruhu, po dobu 23 hodin denně, celých šest týdnů.  I přes to, jak šíleně to zní, byl stále usměvavý a veselý chlapeček.  Pak následovala narkóza a zakloubení nožičky zpátky na místo a následná sádra od hrudníku po kotníky na dalších 8 týdnů. Bohužel po výkonu už nic nebylo jako dřív. Tadeášek se už nesmál, zmizel oční kontakt i první slůvka, jako „mama“ , „baba“, „pipi“ prostě z ničeho nic tu byl úplně jiný chlapeček, uplakaný, ukřičený, taková malá hromádka neštěstí. Nechtěla jsem dělat žádné ukvapené závěry a utěšovala se myšlenkou, že je to jen reakce na fakt, že se v sádře nemůže hnout, to by se přece nelíbilo nikomu, natož takovému drobečkovi, co sotva přišel na svět. Bohužel jak postupoval čas, nic se nelepšilo, ani po sundání sádrové spiky nebylo lépe, vše se učil od začátku, pást koníky, přetáčet se na bok, jako by byl opět malinkaté miminko.

Z počátku mne ochromilo zoufalství a strach z toho, jak to celé bude dál, zda situaci zvládneme a otázky co se stalo a proč zrovna Tadeášek. Je to vlastně takové období, kterým si projde každý, kdo má takové „speciální ♥“ dítko, jako já. Nakonec ale vždy sesbíráme síly a jdeme dál s vědomím, že prostě náš svět nebude úplně obyčejný a ta cesta bude možná trnitá, ale taky plná radosti z maličkostí, jako je třeba úsměv, nebo obejmutí.

Jak šly měsíce a roky, nabalovaly se další a další diagnózy, až přišla zpráva z genetiky, že Tadeášek trpí vzácným vrozeným syndromem, který zahrnuje progresivní spastickou paraplegii, poruchy chování, poruchy učení, atrofie optiku, progresivní atrofie mozečku a jiné. Mimo to mu byl diagnostikován autismus, ADHD a mentální retardace.

Ať jsou Tadeáškovi diagnózy jakkoli závažné, je to stále usměvavý chlapeček s neskutečnou láskou ke všem kolem sebe, miluje pohyb, hudbu, výlety, hry a své paní učitelky ♥.  Je pravda, že péče o Tadeáška je náročná, jeho chování často komplikované a těžko korigovatelné, ale díky pomoci lékařů a skvělé školy, kam docházíme, se nám zatím daří vše zvládat. Jediné, co nám poslední dobou dělá starost, jsou jeho nožičky. Už v průběhu školního roku se jeho chůze zhoršovala a nyní, po další narkóze v souvislosti s akutní břišní operací, se zhoršila ještě o kousek víc. Tadeáška vozím do školy autobusem, avšak cesta na zastávku je pro něj náročná, takže jeden den ji zvládne a další den už mu nožičky nechodí a bolí, proto jsme se nejen na doporučení lékařů rozhodli konečně pořídit vozík.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Na invalidní vozík, zateplený nánožník do vozíku na zimu, na pláštěnku k vozíku. Pokud by se vybralo více prostředků, pořídily by se za ně další pomůcky, jako třeba zátěžová deka, timer na učení, závěsný vak na relaxaci, případně zabezpečení dveří a alarm na okna a vstupní dveře, je toho spousta, co by nám usnadnilo běžné fungování, ale vozíček je pro nás momentálně jediná priorita a nutnost. Na závěr bych chtěla za Tadeáška i za sebe moc poděkovat všem, jež přispějí, ať už finančně, nebo dobrým slovem, bez vás by to nešlo, děkujeme ♥♥♥.