Vše začalo okolo Vánoc ,kdy Vojta začal kašlat, lék mu pomohl vždy jen na pár dní a kašel se stále vracel. Pak začal být více unavený a zadýchaval se. Jednoho rána jsem našla syna sedět na posteli, řekl mi, že v leže se mu špatně dýchá a měl mírně oteklý obličej. To byl den, kdy jsme opět jeli k pediatrovi, který nás poslal na krev a RTG. Během pár minut byl snímek hotový, ale verdikt ,který jsem slyšela, byl šokující. Na snímku dle paní doktorky, byl nádor. Tomu se mi nechtělo věřit, pořád jsem si říkala, že to nemůže být pravda. Byli jsme okamžitě posláni na onkologii, kde jsme strávili celý den různými vyšetřeními a stále naší nadějí, že to nemůže být pravda, se naše obavy potvrdily. Pro kritický stav, jsme si Vojtu nemohli odvézt zpátky domu. Doktor nám sdělil, že má obrovský nádor mediastina, který mu tlačí na orgány, útlak dýchacích a velkých cév a že jsme přijeli za 5 minut 12 .
Říci svému synovi, že je vážně nemocný, že nemůže do školy, za kamarády a že bude muset podstoupit chemoterapie, bylo opravdu šílené. Na jeho strach a slova, nikdy nezapomenu.
První dny na JIP byly náročné a plné strachu ..podstoupil biopsii, odběr kostní dřeně, nasazení léku a chemoterapie. Byl zaveden žilní katetr pro odběry krve, podávání chemoterapie, plazmy nebo krevních destiček, podle toho co momentálně potřebuje podle krevního obrazu. Vojta hodně zhubl a ztratil veškeré svalstvo. Špatně se mu chodilo z důvodu ochabnutí a následku chemoterapie, proto jsme museli pořídit vozík a ulehčit v chůzi do nemocnice několikrát týdně. Každá chemoterapie má své následky, kterými si Vojta musí procházet , bolestivé opary a afty kdy nemohl jíst, vyčerpání, únava, zvracení, ztráta vlasů..
Já se nemohla vrátit zpět do zaměstnání, abych se mohla starat o syna a být mu oporou, veškerý čas trávím se synem doma nebo v nemocnici. Najednou se náš život otočil vzhůru nohama se strachem jak to zvládneme .
Léčba je dlouhá a náročná s dodržováním striktní nízkobakteriální stravy a přísná hygienická pravidla. Momentálně máme stále intenzivní chemoterapie a opět nás trápí neuropatie. Bydlíme ve 3 patře bez výtahu a Vojta je tak statečný, že bez pomoci se chce sám vyšplhat nahoru i když je to pro něj velice vyčerpávající. Některé dny je lépe, některé hůře, jak po fyzické tak i psychické stránce, ale neztrácíme naději a bojujeme a budeme, dokud nemoc neporazíme a my věříme že ANO !
Po chemoterapiích Vojtu bude čekat léčba udržovací v tabletách se stále pravidelnými návštěvami stacionáře, kde je potřeba hlídat ,zda se nemoc nevrací. My se modlíme a věříme..