Pomohli jste přispět na vodící fenečku jménem Happy

Jmenuji se Eva Macháčková, je mi 51 let a potřebovala bych pomoci s doplatkem za vodícího psa. Má finanční situace není moc dobrá, a proto jsem se rozhodla o tuto formu prosby.

Dobrý den, vážení a milí dobrodinci. Tady je můj příběh…

Jsem už postarší model ženy, která se potýká s onemocněním očí. Jmenuji se Eva Macháčková, žiji ve Zlíně a má oční vada se nazývá pigmentová degenerace sítnice. Je to vrozená vada, narodila jsem se nejspíše s plným zrakem a postupně mi degeneruje sítnice z periferie ke středu do úplné slepoty. Nyní mám cca 4–5% zraku, tomu zbytku se říká trubicovité vidění a v mém případě je ta škvírka přirovnatelná s tím, když si přiložíte ruličky od záchodového papíru a vidíte jen ten kousek v ruličce.

Letos v únoru mi zemřela má první vodící fenečka puldí aprikotka Sabinka ve 12,5 letech na rakovinu sleziny. Bojovaly jsme ze všech sil, ale Sabince už síly nestačily. Ještě než začaly její zdravotní potíže, jsem si předdomluvila novou „vodičku“ u pana Milana Dvořáka ve Škole pro vodicí psy v Brně, odkud byla i Sabinka. V době, kdy jsem dostala Sabinku, klient hradil 10% z ceny vodícího psa, ale oněch 10%, což bylo 20 500,-kč šlo legislativně přesunout do jedné z dávek hmotné nouze. Bohužel toto už nelze.

Letos v květnu, čtyři měsíce od úmrtí Sabinky, mi byla předána nová, stříbrná kudrnatá společnice, vodící fenečka Happy a můj zákonem daný desetiprocentní doplatek, činil 35,000,-kč, z čehož se mi podařilo sehnat a vybrat 27,000,-kč, což je úžasné, ani jsem to nečekala, ale bohužel to o 8,000,-kč nestačí.

Tímto bych vás chtěla poprosit o pomoc. Ano, není to velká částka pro většinu lidí, ale žiji sama, do důchodu jsem šla ve třiceti letech, kdy už pracovat nešlo a můj důchod je na polovině průměrného důchodu. O své chorobě jsem se dověděla, až když mi bylo dvacet čtyři let. Věděla jsem od mala, že něco není v pořádku, ale měla jsem od druhé třídy nosit brýle a nenosila, tak jsem si laicky myslela, že je tedy začnu nosit a vše bude, jak má být. V oněch dvaceti čtyřech letech mi byl poprvé v životě udělán perimetr – vyšetření zorného pole a k úžasu všech zúčastněných jsem měla jen 20% zraku.
Toto je můj příběh a má prosba. Kdyby se to podařilo, byla bych nesmírně ráda, protože jsem zatížena osmitisícovým dluhem za Happinku. Navíc…kdyby se podařilo vybrat více peňez…to už mám velké oči…použila by tyto peníze Škola vodicích psů v Brně i pro další klienty, kteří budou postaveni před stejnou situaci, v jaké jsem nyní já a to by bylo báječné!

Vybrané peníze, bylo-li by jich více, než 8000Kč, by šly Škole pro vodicí psy v Brně na stejné prekérní situace, jako je ta má. Je spousta lidí nevidomých, či silně slabozrakých, kteří vodícího psa potřebuji a s tak velkým doplatkem mají také potíž.