V Charkovské a Doněcké oblasti je od začátku války problém s vodou obecně. Díky narušené infrastruktuře a častým výpadkům elektřiny je vody málo, pitná voda je jen na několika místech a lidé si pro ni jezdí a nebo ji rozvážejí dobrovolníci. Ve vesnicích lidé používají dešťovou a to nejen na mytí.
Tam, kde je studna, pro ni jezdí několik kilometrů na kole nebo chodí pěšky. Studny po osvobození zůstali znečištěné, dokonce v nich byly nalezeny výbušniny.
Např. ve vesnici Topolské, kde žije 50 lidí je jen jedna funkční studna, je třeba ji vyčistit, další studny buď prohloubit nebo vyvrtat novou.
Studní, které v této oblasti potřebují vyčištění nebo opravu je více.
Ve Slovjansku je tlak vody tak nízký, že je třeba čekat hodiny než nateče alespoň na spláchnutí toalety, na sprchu je třeba počkat dlouho do noci nebo brzo ráno. Pitná voda není vůbec.
Podobná situace je ve většině měst na východě Ukrajiny.
