Victorka je nyní roční princezna, která je po údajném napadení biologickým otcem. Bojovala v Thomayerově nemocnici o holý život. Lékaři jí nedávali žádnou šanci na život, samostatné dýchání ani přijímání potravy. Victorka je ale moje obrovská bojovnice. Poté, co jsem každý den prosila nebe, se Victorka z kómatu vzbudila. Lékaři mi poté sdělili, ze nebude Vikinka ani sama dýchat, ale i to dokázala. Pak přišla další hrozná věc. Vikince byly do hlavičky zavedeny dreny, které odváděly mozkomíšní mok spolu s krví, které měla Viktorka v hlavičce po napadení. Bylo to šílené. Nemoct ji nijak pochovat, nemoct se jí dotknout. Po probuzení z kómatu jsme bojovali se zatažením jazyka, který měla celý den venku a podivně s nim hýbala. Pro mě, jako pro maminku, bylo šílené se na to dívat. Dali mi ale již v nemocnici k ruce logopedku a s Vikinkou jsme dokázali nejen zatažení jazyka, ale odvrátili jsme i prognózy lékařů, že nebude přijímat potravu. Už už nám chtěli dát hadičky do bříška – ale Vikinka cvičila a cvičila a dnes je jazýček na svém místě a hamá. Další šílenou zprávou bylo ochrnutí levé poloviny těla v důsledku zranění.









