Komu pomůžeme?

Velké auto by pomohlo celé naší rodině.

Starší syn Kryštůfek 10 let a 4 měsíce má Aspergerův syndrom, ADHD, deprese, noční pomočování, poruchu soustředění a pozornosti, astma, alergie, atopický ekzém, chodí na logopedii a momentálně je u něj podezření na diabetes-na testy jsme již objednaní. Kryštůfek pobírá II. stupeň příspěvku na péči.

Mladší syn Vojtíšek 6 let a 7 měsíců je atypický autista s těžkou dysfázií vývoje, těžkou disfunkcí řeči, poruchou pozornosti a soustředění, ADHD, vadou srdce, alergie, astma, atopický ekzém, inkontinence II. stupně – je plenovaný, jeho mozek při přetížení vypíná ostatní životně nedůležité funkce, takže se nám z ničeho nic skácí na zem a dostane třes do rukou a nohou a je prakticky jako guma. Chodí pravidelně na logopedii. Momentálně je i u něj podezření na diabetes- na testy je rovněž objednaný. Vojtíšek pobírá II. stupeň příspěvku na péči a mobilitu.

A naše nejmenší Markétka 2 roky a 4 měsíce trpí separační úzkostí z častých záchvatů obou brášků, jinak je ,, zatím" zdravá, je ještě malinká na zjištění diagnóz jako u brášků.

Problém se objevil u dětí již v ranném věku a doteď jsme se to snažili zvládnout sami, nicméně neustálé nošení dětí nás oba značně vyčerpalo, kočár na Vojtíška máme teprve půl roku a do té doby jsme ho museli střídavě nosit, což nám značně odrovnalo záda – Vojtík váží 32kg.

Manžel má po autonehodě vyhřezlou ploténku, je po operaci ledviny a léčí se s cholesterolem, alergie a atopickým ekzémem.

Já jsem také alergik a astmatik, od dětství mám problémy s páteří a oblast břicha mám po 9. operacích. Momentálně mám problémy jak se zády, tak s křížovými svaly-chodím na opichy a beru silné léky.

Větší auto by nám hodně usnadnilo pohyb s dětmi a kočáry. Vojtíšek nezvládá dopravu veřejnými prostředky a jakýkoliv uzavřený prostor a hodně lidí, proto jsme odkázaní pouze na chůzi, kočár a auto, má pravidelné kontroly v Praze a Mladé Boleslavi a cestování s dětmi v malém autě kdy se nesnesou vedle sebe je doslova horor. Vojta dostává pravidelné záchvaty a mlátí kolem sebe, křičí a vyžaduje prostor, který mu v malém autě nejsme schopni dát, nejvíce to odnáší naše nejmenší Markétka, protože sedí uprostřed a schytá všechny rány od Vojtíška, ten má velkou sílu a tak je pak Markétka posetá modřinami a bojí se ho. Mám obavy, aby jí jednou nepraštil v záchvatu tak moc, až jí hodně ublíží. Jinak agresivní není, vše probíhá v záchvatu. Kryštůfek pak na něj křičí a tím ještě zhorší Vojtův stav, načeš si Kryštůfek začne trhat vlasy a mlátí hlavou do sedačky a do okna ve dveřích. Já pak mám po zbytek dne Markétku na rukou a večer se nemohu kvůli zádům a kyčli hnout. Manžel je z toho doslova na nervi, hodí zpátečku a je po cestě. Tyto stavy dětí moc nezvládá. Větší auto by tak hodně pomohlo, protože bychom mohli děti posadit každého zvlášť za sebe a na druhou stranu by se vešel přes kufr a zadní sedačky Vojtíkův kočár + Markétčin. Do malého auta se Vojtíkův kočár nevejde a proto jsme ho dali na střechu auta, ale to nebylo snadné, protože jsme přetížily auto -  kočár má 60kg a nosnost střechy auta je 50kg bez ničeno, dostali jsme i pokutu od policie a když jsme kočár sundávali, manžel si tak hnul se zády, že ho z místa parkoviště odvážela sanitka a já zůstala se třemi dětmi sama u auta mimo místo bydliště. Tuto zkušenost bych si rozhodně zopakovat nechtěla.

Náš běžný den začíná rozvozem dětí do školy a školky, pokud mám k dispozici auto, odvezu Vojtíška do školky v Jedličkově ústavu, Markétku mám s sebou a Kryštůfek pak až přijedu odchází do školy. Pokud auto nemám, musím Vojtíka dát do kočárku a jít s ním pěšky tam a pěšky zpět, když je dobrý den, tak Markétka sedí v kočárku před Vojtíškem, pokud není dobrý den, musí chvilku šlapat a pak ji beru na záda do nosítka. Do školky a zpět to mám 10km chůze, odpoledne stejný scénář, takže jen cestou do školky a zpět bez auta to mám celkem za den 20km chůze + nošení Markétky a potom samozřejmě celodenní péče o Markétku, domácnost a oba kluky po skončení školy a školky. Odpoledne chodíme ven, aby se děti vyvětraly a zklidnily, pokud nejsou v plánu lékaři či rehabilitace.

Rádi cestujeme do Jizerských hor a okolí, aby byly děti na čerstvém vzduchu a uklidnily se. Velké auto by nám v tom moc pomohlo, protože bychom mohli dále cestovat a brát Vojtíška na více veřejná místa, aby se socializoval. Vím, že v kočárku by to zvládnul, ale momentálně se nemáme jak bez velkého auta na ona místa dostat. Kočárek je totiž natolik velký a dlouhý, že se s ním nedostaneme do žádného veřejného prostředku.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Celá částka půjde na velké auto pro naši rodinu, pokud se podaří vybrat méně, budeme muset vybrat levnější variantu-tzn. starší auto, které nejspíše nevydrží tak dlouho jako auto novější, ale i za to bychom  byli moc rádi.

Pokud se vybere více než bude cena velkého auta, použijeme zbylé peníze na léky, pleny  a terapie pro děti.

Věřím, že pokud se nám podaří vybrat na velké auto, děti to hodně posune v tom, že budou mít svůj vlastní prostor, který jim momentálně chybí a neumí se s tím vyrovnat a dochází pak u nich k opakovaným záchvatům. Rovněž nám to umožní lepší cestování, jak na výlety, k lékařům či dennímu užití do školky a podobně. V neposlední řadě to hodně pomůže nám dospělým v odlehčení na naše záda a zdraví a i nervů, které jsou spojené s každodenním cestováním s dětmi.