Velké auto pro Kryštůfka, Vojtíška a Markétku

Jsme 5členná rodina – 2 dospělí a 3 děti. Rádi svůj volný čas  trávíme venku v přírodě, kde se kluci uklidní a lépe spolupracují. Loni se nám podařilo vybrat pro Vojtíška na speciální kočár Benecykl, aby mohl cestovat s námi a trávit s námi co nejvíce času mimo domov. Kočár Benecykl nám moc pomohl, ale má jednu velkou nevýhodu, je opravdu obří a váží 60kg. Nevejdeme se s ním ani do autobusu, tramvaje ani do vlaku, takže cestovaní veřejnou dopravou je pro nás pasé. Proto bychom potřebovali velké auto, kam by se kočár vešel včetně kočárku pro naši malou Markétku.

Velké auto by pomohlo celé naší rodině.

Starší syn Kryštůfek 10 let a 4 měsíce má Aspergerův syndrom, ADHD, deprese, noční pomočování, poruchu soustředění a pozornosti, astma, alergie, atopický ekzém, chodí na logopedii a momentálně je u něj podezření na diabetes-na testy jsme již objednaní. Kryštůfek pobírá II. stupeň příspěvku na péči.

Mladší syn Vojtíšek 6 let a 7 měsíců je atypický autista s těžkou dysfázií vývoje, těžkou disfunkcí řeči, poruchou pozornosti a soustředění, ADHD, vadou srdce, alergie, astma, atopický ekzém, inkontinence II. stupně – je plenovaný, jeho mozek při přetížení vypíná ostatní životně nedůležité funkce, takže se nám z ničeho nic skácí na zem a dostane třes do rukou a nohou a je prakticky jako guma. Chodí pravidelně na logopedii. Momentálně je i u něj podezření na diabetes- na testy je rovněž objednaný. Vojtíšek pobírá II. stupeň příspěvku na péči a mobilitu.

A naše nejmenší Markétka 2 roky a 4 měsíce trpí separační úzkostí z častých záchvatů obou brášků, jinak je ,, zatím" zdravá, je ještě malinká na zjištění diagnóz jako u brášků.

Problém se objevil u dětí již v ranném věku a doteď jsme se to snažili zvládnout sami, nicméně neustálé nošení dětí nás oba značně vyčerpalo, kočár na Vojtíška máme teprve půl roku a do té doby jsme ho museli střídavě nosit, což nám značně odrovnalo záda – Vojtík váží 32kg.

Manžel má po autonehodě vyhřezlou ploténku, je po operaci ledviny a léčí se s cholesterolem, alergie a atopickým ekzémem.

Já jsem také alergik a astmatik, od dětství mám problémy s páteří a oblast břicha mám po 9. operacích. Momentálně mám problémy jak se zády, tak s křížovými svaly-chodím na opichy a beru silné léky.

Větší auto by nám hodně usnadnilo pohyb s dětmi a kočáry. Vojtíšek nezvládá dopravu veřejnými prostředky a jakýkoliv uzavřený prostor a hodně lidí, proto jsme odkázaní pouze na chůzi, kočár a auto, má pravidelné kontroly v Praze a Mladé Boleslavi a cestování s dětmi v malém autě kdy se nesnesou vedle sebe je doslova horor. Vojta dostává pravidelné záchvaty a mlátí kolem sebe, křičí a vyžaduje prostor, který mu v malém autě nejsme schopni dát, nejvíce to odnáší naše nejmenší Markétka, protože sedí uprostřed a schytá všechny rány od Vojtíška, ten má velkou sílu a tak je pak Markétka posetá modřinami a bojí se ho. Mám obavy, aby jí jednou nepraštil v záchvatu tak moc, až jí hodně ublíží. Jinak agresivní není, vše probíhá v záchvatu. Kryštůfek pak na něj křičí a tím ještě zhorší Vojtův stav, načeš si Kryštůfek začne trhat vlasy a mlátí hlavou do sedačky a do okna ve dveřích. Já pak mám po zbytek dne Markétku na rukou a večer se nemohu kvůli zádům a kyčli hnout. Manžel je z toho doslova na nervi, hodí zpátečku a je po cestě. Tyto stavy dětí moc nezvládá. Větší auto by tak hodně pomohlo, protože bychom mohli děti posadit každého zvlášť za sebe a na druhou stranu by se vešel přes kufr a zadní sedačky Vojtíkův kočár + Markétčin. Do malého auta se Vojtíkův kočár nevejde a proto jsme ho dali na střechu auta, ale to nebylo snadné, protože jsme přetížily auto -  kočár má 60kg a nosnost střechy auta je 50kg bez ničeno, dostali jsme i pokutu od policie a když jsme kočár sundávali, manžel si tak hnul se zády, že ho z místa parkoviště odvážela sanitka a já zůstala se třemi dětmi sama u auta mimo místo bydliště. Tuto zkušenost bych si rozhodně zopakovat nechtěla.

Náš běžný den začíná rozvozem dětí do školy a školky, pokud mám k dispozici auto, odvezu Vojtíška do školky v Jedličkově ústavu, Markétku mám s sebou a Kryštůfek pak až přijedu odchází do školy. Pokud auto nemám, musím Vojtíka dát do kočárku a jít s ním pěšky tam a pěšky zpět, když je dobrý den, tak Markétka sedí v kočárku před Vojtíškem, pokud není dobrý den, musí chvilku šlapat a pak ji beru na záda do nosítka. Do školky a zpět to mám 10km chůze, odpoledne stejný scénář, takže jen cestou do školky a zpět bez auta to mám celkem za den 20km chůze + nošení Markétky a potom samozřejmě celodenní péče o Markétku, domácnost a oba kluky po skončení školy a školky. Odpoledne chodíme ven, aby se děti vyvětraly a zklidnily, pokud nejsou v plánu lékaři či rehabilitace.

Rádi cestujeme do Jizerských hor a okolí, aby byly děti na čerstvém vzduchu a uklidnily se. Velké auto by nám v tom moc pomohlo, protože bychom mohli dále cestovat a brát Vojtíška na více veřejná místa, aby se socializoval. Vím, že v kočárku by to zvládnul, ale momentálně se nemáme jak bez velkého auta na ona místa dostat. Kočárek je totiž natolik velký a dlouhý, že se s ním nedostaneme do žádného veřejného prostředku.

Celá částka půjde na velké auto pro naši rodinu, pokud se podaří vybrat méně, budeme muset vybrat levnější variantu-tzn. starší auto, které nejspíše nevydrží tak dlouho jako auto novější, ale i za to bychom  byli moc rádi.

Pokud se vybere více než bude cena velkého auta, použijeme zbylé peníze na léky, pleny  a terapie pro děti.

Věřím, že pokud se nám podaří vybrat na velké auto, děti to hodně posune v tom, že budou mít svůj vlastní prostor, který jim momentálně chybí a neumí se s tím vyrovnat a dochází pak u nich k opakovaným záchvatům. Rovněž nám to umožní lepší cestování, jak na výlety, k lékařům či dennímu užití do školky a podobně. V neposlední řadě to hodně pomůže nám dospělým v odlehčení na naše záda a zdraví a i nervů, které jsou spojené s každodenním cestováním s dětmi.