15. 6. 2026 13:45
STŘAPATÁ POLÉVKA
aneb – když babi vařila z vody po šulánkách
U nás sa takové polévky nevařily proto, že by negdo otevřel kuchařku, nasadil brýle a řekl si: dneskaj provedeme gastronomický experiment.
Kdepak.
Taková polévka vznikla proto, že na plotně zostal hrnec vývaru po šulánkách. Nebo po zemákových knedlách. Voda hustá, bramborová, trochu moučná, trochu slaná, voněla po těstě a po kuchyni, kde sa nevyhazovalo nic, co eště mohlo člověka zahřát od žaludku až po dušu.
Babička sa na ten hrnec podívala, zvedla pokličku, přičuchla a pravila:
„Tož totok přecaj nevyleju. To by byl hřích.“
A bylo rozhodnuto.
Na kamnách zapraskalo polénko, po kuchyni sa protáhla vúňa másla, cibule, mrkve a hřibú. Děcka seděly u stola, jeden ogar dlúbal nožem do lavice, druhý čekal, estli z teho bude neco pořádného, lebo zas enem nejaká „voda s čímsi“.
Babička sa otočila, mrkla po nich a řekla:
„Počkajte, až vám to začne lupať za ušima.“
A začala vařit Střapatú.
Suroviny
– 1 litr vývaru – jakéhokoliv
(nejlepší je voda po šulánkách nebo po bramborových knedlících, protože ta už má v sobě zemákovú dušu)
– 300 g brambor
– 3 vejce
– 1 mrkev
– 1 cibule
– pár hub nebo žampionů
– 100 g polohrubé mouky
– máslo
– sůl
– pepř
– pažitka, petrželka nebo libeček na posypání
Postup
– Cibuli nakrájíme nadrobno, mrkev na kostičky a houby nebo žampiony na plátky. V hrnci rozehřejeme kousek sádla nebo másla a zeleninu s houbami na něm pomalu osmahneme, až cibule zesklovatí a mrkev pustí barvu.
– Potom vše zalijeme vývarem. Ideálně tím po šulánkách nebo zemňákových knedlách. Ten obyčajný hrnec vody je totiž v tu chvílu poklad. Má v sobě múku, zemáky, sůl a vzpomínku na to, co sa jedlo před chvílú.
– Zemáky oškrábeme a nastrouháme nahrubo. Přidáme jedno vejce, polohrubou mouku, trochu soli a uděláme měkké zemňákové těsto. Nemá být tvrdé jak podrážka, ale ani řídké jak politický slib.
– Jakmile polévka vře, nožem nebo lžičkou z těsta odkrajujeme malé kousky přímo do hrnca. Babička to dělávala nožem o okraj prkénka. Šup, šup, šup .. jeden střapec za druhým. Proto Střapatá. Protože v hrnci neplavaly uhlazené knedlíčky z hotelové školy, ale poctivé domácí cuchance, co měly charakter.
– Vaříme, dokud nočky nevyplavou nahoru. Pak rozkvedláme zbylá dvě vejce a tenkým pramínkem je vlijeme do vařící polévky. Lehce promícháme, aby vejce udělala krásné střapaté cáry.
– Dochutíme solí a pepřem. Na talíři posypeme pažitkou, petrželkou nebo libečkem.
A když sa to néslo na stůl, babička dycky říkala:
„Polévka má byť taková, aby člověka nezabila hladem ani rozumem.“
A měla pravdu.
Střapatá polévka není žádná paráda pro nóbl restauracu. Je to polévka z chalupy, z kamen, z hrnca po šulánkách, z ruky, kerá uměla šetřit a přitom člověka pohladit.
Trochu zemákú, trochu vajec, trochu mouky, cibula, mrkev, pár hub .. a z obyčajné vody sa stane taléř, po kterém člověk sedí chvílu potichu.
A to je u dobrej polévky dycky najvětší pochvala.
Dobrú chuť ..