Moje nemoc se začala projevovat, když mi byly čtyři roky – rodiče si všimli, že špatně vidím, a nevěděli si rady. Po genetických vyšetřeních v Praze mi lékaři diagnostikovali epilepsii, což jim pomohlo určit i mou hlavní nemoc.
Dnes už bohužel nechodím, jsem na invalidním vozíku a úplně jsem ztratil zrak – nevidím ani obrysy. Nemohu sám jíst, a proto mám zavedenou výživovou sondu (PEG). Přesto se nevzdávám! Trávím dny ve speciálním polohovacím křesle, kde mohu sedět i ležet a poslouchat mluvené pohádky, které mám moc rád. I když už si nemohu hrát s autíčky na zemi, stále si s nimi rád hraji na klíně.
Do školy jsem chodil do svých deseti let, ale nyní to kvůli mému zdravotnímu stavu už není možné. I přes všechny překážky se stále rád směju a jsem šťastný, že mám kolem sebe milující rodinu, která mi každý den pomáhá se vším, co potřebuji.
