V roce 2012 jsem měl nápad koupit velblouda dvouhrbého do naší stáje v Jizerských horách.
Zařídil jsem všechna povolení a pustil se do toho. Nebylo to snadné, velbloudů je u nás málo a většinou jsou zlí a divocí. Nakonec jsem se dostal k velbloudovi Bakovi až na Moravu, který vozil děti v ZOO a majiteli skončila smlouva. Byla to láska na první pohled. Bak si hned našel místo u nás na farmě, ale také v rodině. Stali se z nás parťáci dříve, než byste čekali.
Bak byl neuvěřitelně hodný a nikdy nikomu neublížil. Rád pózoval jako kdyby věděl, že ho někdo fotí. Pohled na děti v přeskáčích sedících na velbloudovi, který stojí na sjezdovce Jizerských hor, byl opravdu k popukání a přitahoval turisty z celé republiky.
V létě jsme spolu jezdili do Johnsdorfu a do Waldteatru, kde se hrála Velká orientální cesta Karla Máje. Bak si zde vysloužil hlavní roli a odehrál více než 20 představení. Vždy bylo beznadějně vyprodáno a naše hvězda si pozornost diváků užívala.
Bak také těšil děti z letních táborů, školních výletů, nebo turisty, kteří byli u nás na dovolené.
Každé Vánoce pomáhal Bak rozsvěcet vánoční strom na Rádle u Jablonce nad Nisou, vozil tři krále v Bedřichově, Mnichově Hradišti, Mladé Boleslavi a na Štědrý den dokonce v Loučce u Vsetína. Podílel se také na živém betlému, kterým každoročně otevírá adventní čas zdejší Středisko volného času Vikýř. Několikrát nechyběl ani na ukončení zimy v průvodu s Krakonošem.
Bak s námi jezdil do školek v Liberci, Jablonci i Mnichově Hradišti. Děti se s ním fotily a získaly odpovědi na své otázky ze života velblouda.
Na každé „své“ akci byl profesionálně laděný, jakoby si užíval veškerou tu pozornost, kterou mu veřejnost dávala.
Jednou nám Bak v zimě utekl z ohrady, když srny potrhaly lanka. Koně utíkali směrem domů, ale Bak neznal cestu. Rád se vozil autem. A tak šel na výlet až skoro do Bedřichova :D. Bylo brzké ráno, zrovna silničáři kontrovali silnice a Bak si proti nich majestátně vyšlapoval po čerstvě zasněžené vozovce. Baka jsme díky nim našli a bezpečně dopravili domů. Mezi tím fotografie velblouda kráčejícího po zimních Jizerkách obletěly celou republiku. Na instagramu Leoše Mareše měl Bak tehdy desetitisíce shlédnutí během pár hodin. Byl jsem vděčný, že se Bakovi ani nikomu jinému nic nestalo a vše dobře dopadlo. Dodnes s úsměvem vzpomínáme.
Bak byl součástí rodiny na Farmě Severák a každý ho tu znal. Teď nám moc chybí (konevjizerkách.cz)
Před čtrnácti dny přestal žrát. Nechali jsme ho kompletně zkontrolovat veterinářem. Vše bylo v pořádku. Veterináři, kteří se starají o zvířata v liberecké ZOO dokonce konzultovali stav i s jinými kolegy v zahraničí. Veškeré naše snahy byli bohužel marné. Bak nedokázal vstát. V pátek 30. 8. 2024 v 16 hod jsme se museli s Bakem se slzami v očích naposledy rozloučit. Nebylo mu pomoci. Ztratili jsme člena rodiny, ale taky hvězdu veřejnosti a všech dětí z okolí.
Nechtělo se mi našeho velkého mazlíka dát do kafilérie, asi chápete proč. Baka si nakonec odvezla akreditovaná firma, která vypreparuje kostru. Bak bude dál pomáhat na univerzitě v cizině jako učební pomůcka pro studenty.
V našich srdcích však zůstává živá vzpomínka.
