Za projektem stojí tým lidí z Muzea Karla Zemana, jehož hlavní náplní je šíření odkazu a díla kouzelníka filmového plátna Karla Zemana, ať už formou stálé expozice na Malé Straně v Praze, restaurováním filmů a jejich distribucí nebo pořádáním výstav a doprovodných programů věnovaných Zemanově dílu a tvorbě.
Na projektu restaurování se podílí dvě významné české instituce: Národní filmový archiv a Státní fond kinematografie, samotné restaurování provádí renomovaná společnost Universal Production Partners (UPP).
A kdo tvoří tým Muzea Karla Zemana?
Mládenci zleva jsou Jan Čížek a Hanuš Bor, představitelé Martina a Tomáše, dětských postav z filmu Ukradená vzducholoď. Zprava stojí Ondřej Beránek, spoluautor Muzea Karla Zemana, a vedle něj se ze široka usmívá ředitelka Muzea, Lenka Lukáčková. Uprostřed se vyjímají půvabné dámy Ludmila Zemanová a Linda Zeman Spaleny – dcera a vnučka Karla Zemana.
Lenka s Ondřejem spravují nejen Muzeum Karla Zemana, ale snaží se hlavně o rozšíření jména tohoto českého kouzelníka filmového plátna. Zařizují distribuci a projekce Zemanových filmů, sbírají všemožné dobové materiály a rozšiřují expozici Muzea tak, aby byla atraktivní a edukativní pro děti i dospělé.
Honza Čížek s Hanušem Borem nás bezedně zásobují historkami o natáčení Ukradené vzducholodi, třeba o Jitce Zelenohorské a její wet t-shirt přehlídce na fryštácké přehradě. O tom, jak kluky hlídala během natáčení paní Čížková nebo jak se ulejvali ze školy, a jak jim všichni záviděli natáčení v Itálii v roce 1965. Oba dva, ale i Michal Pospíšil a Jan Malát se hrozně těší, že si znovu prožijí premiéru Ukradené vzducholodi, jejíž natáčení si jako děti ohromně užili.
Ludmila Zemanová se svou dcerou Lindou se ustavičně starají o dílo jejich tatínka a dědečka. Poskytují Muzeu licence na filmy, pomáhají s dokonalostí dobových triků v expozici a hlavně kolem sebe rozsévají radost a chuť do života. Přesně tak, jak si to Karel Zeman přál.
Proč chceme Ukradenou vzducholoď opět dostat na mezinárodní festivaly a na velká filmová plátna v ČR i zahraničí?
Třeba Ondra chce Ukradenou vzducholoď znovu dostat do výšin české kinematografie proto, že je to jeho nejoblíbenější film od Karla Zemana. Ukradená vzducholoď ho oslovila už jako dítě a dobrodružství, které si prožijí kluci ve filmu, jim vždycky záviděl. A motivy steampunku Ondru baví pořád, taky se jeho filmová společnost jmenuje Punk Film.
Lenka si potrpí na detaily. Baví jí, jak je v každé scéně každý detail domyšlený až do puntíku. A taky má ráda dobrodružství. I když let vzducholodí by s jejím strachem z výšek nebyl ideální zážitek. O to víc obdivuje kluky ve filmu a vzpomíná na návštěvy u její babičky, kdy v televizi šel buď Vinnetou, Souboj titánů nebo právě Ukradená vzducholoď.
Hanuš je oproti Honzovi velký slušňák. Oceňuje hlavně ruční práci a preciznost, se kterou byl film vytvořený. Zároveň je dodnes nadšený z kreativity režiséra, a když o Karlu Zemanovi mluví, úplně se mu rozzáří oči. Právě kvůli obdivu k Zemanově práci, ale i osobnosti, nám Hanuš Bor s restaurováním i distribucí filmu pomáhá.
Honza je nezmar. To on nám vyprávěl historku o Jitce Zelenohorské, jak vylezla celá mokrá z fryštácké přehrady a na sobě měla jen úplně zmáčenou bílou košilku. A vydrželo mu to dodnes, stejně jako neustálý úsměv na tváři a pozitivita v každé situaci. Přál by si znovu vidět Ukradenou vzducholoď v kině, protože ho nebaví neustálé násilí a děsy v moderních filmech. Prostě by chtěl zase po dlouhé době vidět skvělý pozitivní a milý film z české produkce. A navíc moc rád vzpomíná na svá mladá léta.
Ludmila a Linda mají na restaurování Ukradené vzducholodi největší zájem. Linda je sice právnička, ale umění svého dědečka bezmezně obdivuje. Spojení humoru, výtvarného umění a estetiky v Ukradené vzducholodi v ní vyvolává krásné vzpomínky a chuť do života, a bude nejraději, pokud film vyvolá stejné pocity i u diváků digitální zrestaurované verze.
Pro Ludmilu je film Ukradená vzducholoď velká láska. Započal její kariéru, když jí otec hned po škole přenechal ateliér ve Zlíně právě kvůli Ukradené vzducholodi, kterou natáčel na Barrandově. Zároveň Ludmila byla u natáčení v Itálii, kde točili část filmu pro Carla Pontiho. Sama toto období hodnotí jako velice působivý začátek její kariéry. Také nesmírně obdivuje secesní prvky, které Ukradenou vzducholoď provází. Stejně jako její otec touží po tom, dávat lidem skrze svou tvorbu chuť do života a podle ní právě o tom Ukradená vzducholoď je.
“Vidět tatínkův film v kině byl pro mě pokaždé zážitek. Takže se těšíme, že restaurovaná verze bude zase úplně nová a úspěšná.” – Ludmila Zemanová
Ukradená vzducholoď je prostě geniální film, který si zaslouží druhý zážeh motorů. To si nemyslíme jen my v Muzeu Karla Zemana, ale vypovídají o tom také úspěchy, kterých Ukradená vzducholoď dosáhla:
V roce 1966 byla Ukradená vzducholoď mezi 9 nejlepšími filmy roku. Film získal zvláštní cenu Íránského institutu na Mezinárodním festivalu filmů pro děti v Teheránu (1967), na 5. MMF v Addis Abeba v roce 1968 získal 2. místo, ve stejném roce na přehlídce filmů pro děti a mládež v Rimini vyhrál první cenu dětské poroty Neptun, také drží cenu ministra kultury v oboru filmové tvorby (1968). Ze Sorrenta si Zeman odvezl stříbrnou sirénu v roce 1969 a v tom samém roce se Ukradená vzducholoď stala Múzou pražských diváků Uránie.
