Představení projektu
Předmětem projektu je pomoc při vydání knížky #tožtakII aneb, Střípky ze Slovácka.
Jde vlastně o volné pokračování knížky #tožtak aneb, převážně nevážně o životě se seniory, která vyšla na konci roku 2021. Tato byla souborem tweetů, povídek a fotografií pohledem stárnoucího syna, který pečuje o své dva nemocné a invalidní rodiče. Knížka měla poměrně dosti slušný úspěch, prodalo se jí na dva tisíce kusů.
Již v době jejího vydání jsem měl v hlavě její volné pokračování, ve kterém bude tweetů minimálně, budou v ní zejména povídky ze Slovácka od roku 1945 do současnosti, krajové recepty s fotografiemi, kreslené vtipy a taky slovníček, protože celá kniha je psána v nářečí používaném dosud zejména starší generací na Moravském Slovácku, zejména pak Dolňácku, Bzenecku a Kyjovsku.
I přes úspěch první knížky se mi nepodařilo nashromáždit dostatek prostředků na vydání druhého dílu, chybí mi zhruba polovina peněz potřebná k zaplacení všech nezbytných činností souvisejících s vydáním.
A proto jsem se rozhodl využít platformy Donio, na kterou jsem dostal dobré reference, za jejíž pomoci by se mi podařilo knížku ještě během podzimu vydat.
Myslím si, že udržování tradic, nářečí a zvyků, je důležité nejen jako vzpomínka na doby minulé, ale obohacuje i současnou generaci, která žije velmi rychle a tak určitě nikomu neuškodí, když zůstane chvíli stát a začte se či zaposlouchá do něčeho jiného, než do toho, v čem žije.
Píši-li zaposlouchá, pak je to tak, neboť kromě tištěné verze budou povídky z knížky namluveny jako audiokniha rodačkou ze Slovácka, herečkou a zpěvačkou Ivou Pazderkovou.
Jelikož mám zkušenosti s péčí o seniory a sám jím brzy budu, rozhodl jsem se, že případný výtěžek z prodeje knížky bude využit na dobudování bezbariérového bydlení pro seniora 85+, jemuž velké množství schodů znemožňuje denně vyjít či vyjet s vozíkem ven z domu.
Kdo za projektem stojí?
Za projektem stojím já, tedy Mirek K., šedesátiletý muž z malé vesničky na Moravském Slovácku, který sbírá staré moudrosti, naslouchá příběhům obyčejných lidí, rád si s nimi posedí, uvaří přátelům nějaké takřka zapomenuté jídlo a snaží se žít aktivně i přesto, že je limitován zdravím. Když jsem pečoval o rodiče, bylo prakticky nemožné chodit do práce, neboť potřebovali péči 24/7, tak jsem těch pár volných chvilek trávil psaním.
V neposlední řadě za projektem stojí moji přátelé, zejména pak můj kamarád Jarek, který mi pomáhal s rodiči, nyní je mi velkou inspirací a prožívá stěží uvěřitelné příběhy, které jsou však holou pravdou. Jemu, mým dalším přátelům, stolním tenistům a zemřelým rodičům je knížka věnována a oni jsou těmi, kteří mají na tom, že píšu největší zásluhu.
