Toníček strávil s mamkou a za veliké podpory taťky první dva roky svého života v nemocnici na JIPce. Absolvoval několik operací (braniční kýla, tracheostomie, PEG), byl neustále připojený na ventilátoru, který za něj dýchal, veškerý příjem jídla i tekutin se odehrával přímo sondou do žaludku. V průběhu dvouleté hospitalizace se jeho stav nesčetněkrát zkomplikoval. Přesto se ale nevzdal a za podpory rodičů a týmu zdravotníků se neustále posouval směrem kupředu. Intenzivně rehabilitoval, učil se sedět, dostat se na čtyři, postavit se, komunikovat, hrát si, spolupracovat na péči o sebe a také úplně obyčejně lumpačit. Začal i se všemi přístroji jezdit na chodbu, po budově a postupně i ven po areálu nemocnice, navštěvoval ho pejsek…
Po dvou letech v nemocnici vyslovili rodiče velké přání- chtěli Toníčka domů, aby si mohli společně užít „normální život". Byla to velká výzva. Toníček je velmi náročný na péči, potřebuje neustálý dohled, opravdu velkou spoustu přístrojů a pomůcek(dodnes nedýchá sám), v podstatě i doma vyžaduje „jipkovou péči", kterou si museli osvojit oba rodiče.
A tak jsme se společně pustili do příprav. Zařizovali jsme všechny nutné pomůcky a přístroje, mamka s taťkou se postupně zaškolovali do veškeré péče, Toníčka jsme trénovali na přesun domů. To se v loni na jaře podařilo a tak je Toník už 3/4 roku doma, žije obyčejně- neobyčejný život s mámou a tátou, užívají si jeden druhého, společně chodí ven, jezdí na výlety. S oporou chodí, hraje si, komunikuje, prohání mamku i taťku. ..miluje procházky, houpačky, objevování světa…
K tomu všemu ale Toníček neustále potřebuje velmi rozměrné a komplikovaně napojené přístrojové vybavení- ventilátor se speciálním zvlhčováním a ohřívacím okruhem, přenosné kyslíkové lahve a ohřívač, přenosnou odsávačku hlenů, záložní zdroj energie, ambuvak, cévky, výživu do sondy…a to vše dvakrát. Jedna tahle komplet výbava je stabilně připevněná na kočárku, druhou používá Toníček doma, na speciálním pojízdném stolku.