Představení sbírky
Ráda bych vám představila naši dceru Toničku. Antonie má diagnostikovanou těžkou formu autismu. Mentálně se projevuje jako cca 3leté dítě. Se vším, co k tomuto věku patří. Nikdy nezačala mluvit. Tonička přišla během Covid19 o ošetřující zubařku. Nyní se nám po 2 letech usilovného snažení podařilo sehnat pro ni zubní kliniku, která je ochotná ji i přes náročnost jejího ošetření přijmout do péče. Díky velkému pochopení personálu se podařilo Toničce na zubařském křesle zuby krátce prohlédnout a také udělat rentgen. Ten zjistil, že je nutné opravit 6 zubů a ideálně i extrahovat 2 zuby moudrosti. Vzhledem k náročnosti zákroku je možné ošetření jen v celkové anestezii, které ale zdravotní pojišťovna nehradí. Proto prosíme o možnost pomoci od vás.
Komu pomůžeme?
Nechce se věřit, že náš příběh začal již před 18 lety. Vzhledem k tomu, že jsme o jedno miminko přišli, byla Tonička „vymodlené“ a lékaři sledované miminko. Výsledek amniocentézy byl v pořádku a dozvěděli jsme se, že budeme mít zdravou holčičku. Antonie byla krásné a až nezvykle hodné miminko. Kromě toho, že neměla ráda chování a mnoho toho nenaspala, se vyvíjela až do 18 měsíců v rámci normy. V roce a půl jsem však již věděla, že „něco“ je špatně. Tonička nemluvila, chodila po špičkách, nestála o společnost a nehrála si. Většinu času po špičkách běhala, lezla po výškách a vyhazovala hračky z polic.
Čekalo nás kolečko vyšetření u odborných lékařů (neurologie, magnetická rezonance mozku, vyšetření sluchu, psychologie a psychiatrie). Při týdenním diagnostickém pobytu na dětské neurologii v Thomayerově nemocnici v Praze nám byla doporučena medikace, pobyt v lázních , cvičení Vojtovy metody. Závěr a diagnostický souhrn zněl Dětský autismus s těžkou symtomatikou, ADHD. Jako mámu mě nejvíce zasáhlo, když psycholožka vyslovila větu : „Jedná se o těžkou mentální retardaci, nevíme jestli někdy Tonička bude mluvit“. Toničce byly 4 roky a já byla vyčerpaná 24 hodinovou péčí. Nedokázala jsem si představit, co bude dál, jak to zvládneme. Měli jsme velké štěstí a stále máme. Máme kolem sebe mnoho skvělých přátel, kteří nás vždy podrželi. Přímou pomocí s péčí o Toničku, nebo dobrým slovem a obejmutím, když bylo nejhůř. V začátcích nám hodně pomohla služba Rané péče Sluníčko, babička s dědou.
Později jsme na radu odborných lékařů začali využívat služby týdenního stacionáře. I proto, že v jediné speciální MŠ v místě bydliště si s Toničkou nevěděli rady. Lékaři nám již velmi brzo řekli, že Tonička nebude nikdy samostatná, vždy bude potřebovat pomoc druhé osoby a nemýlili se. Rozhodnutí to bylo nepředstavitelně bolestné. Naštěstí byl stacionář, kam Tonička začala jezdit, rodinného typu a měli jí tam rádi. Díky jejich trpělivosti a zkušenostem se Tonička naučila spoustu praktických věcí.
V říjnu 2022 Tonička oslavila plnoletost a s ní přišla i velká změna. Toničku přijali do nově otevřeného Domova RváčOff, kde našla svůj nový a trvalý druhý domov. Více v odkazech:
https://www.facebook.com/RvacOff
RváčOff je mimořádné místo. Profesionální a zároveň neskutečně vstřícné, milé a láskyplné. Tonička je tam šťastná. A mně spadl velký kámen ze srdce. Přestala jsem se bát… „Co bude, až tu nebudem“. Víkendy a prázdniny, které pravidelně trávíme společně, jsou pro nás krásné a spokojené. Stále se nám po Toničce stýská a těšíme se na každé další shledání, ale je to hezké stýskání.
