,,Možná by jí pomohli v Motole. Ale čekací doba je dlouhá. A toho ona se nedožije,…" zní mezi pravidelnými zvuky odkapávající kapačky z úst lékařky.
Není první, kdo to říká. Nedožije se. Umírá.
Od vedle za plentou slyším dokola opakovat slovo ,,prdel," zdravotní bratříčky povídat si o modelech elektrokol a vedle flirtujícího pacienta se sestřičkou, kterému už otrnulo z jeho potíží díky podávaným lékům.
Všichni si kolem žijí své životy. A já umírám. Poslední rok. Den po dni víc a víc.
Co mi zabíjí? Anorexie. Jedno slovo. Tisíc emocí, tisíc myšlenek, bolestí, křiku, pláče, beznaděje, sebetrýzně a začarovaného kruhu. Anorexie. Jen problémy s jídlem.
Anorexie. Anorexie, která dokáže zabít.
Necenzurovaný příběh o týrání vlastního těla, o pocitu méněcennosti, strachu a bolesti skrytého za rouškou hladovění. O anorexii. O dlouhém pobytu na psychiatrii. O hledání – sebe samé, vlastní hodnoty a smyslu života.
