Představení sbírky
Ahoj a dobrý den.
Někteří o mě už možná slyšeli a pro ty, kteří ještě ne, se krátce představím. Jsem Verča a bydlím kousek od Prahy, je mi 34 let a srdce mi puká při pohledu na trpící zvířata.
Již při první sbírce se mě spousta lidí ptalo, proč Tunisko? Protože Tunisko se stalo mou vášní již před mnoha lety… letos už je to celých 10 let.
Přestože můj vlastní život není snadný a od narození sama žiju s handicapem, láska ke zvířatům je silnější než všechny překážky v životě a moje srdce bije pro ty nejzranitelnější – týraná, opuštěná a nikým nechtěná zvířata.
V dalším bodu si více rozvedeme velmi podstatná fakta…
Komu pomůžeme?
Slíbila jsem, že více rozvedu podstatná fakta, proč je pomoc zde velmi důležitá.
Tunisko je sice krásná země s bohatou historií a kulturou, lemována nádhernými plážemi, ale pod tímto okouzlujícím povrchem se skrývá i stinná stránka. Mnoho zvířat trpí......na ulicích, plážích, v centrech měst..... Útulky zde často neexistují nebo jsou přeplněné a financování od státu neexistuje.
Dalším zdrcujícím faktem je, přestože že vakcínu proti vzteklině běžně seženete snad v každé veterinární ordinaci, NEOČKUJE SE. Není kdo a není za co...... Přemnožení a nakažení psi, se pak pomocí policie regulují odstřelem, podobně jako u nás prasata… Naše prasata mají ovšem výhodu, že dostanou ránu do srdce, místní psi toto štěstí nemají. Někteří zemřou hned, někteří umírají hodiny a některé se s trvalými následky podaří zachránit.
Takže na otázku, komu touto sbírkou chci pomoci je jednoznačná.
Především majitelce Hammametského útulku pro psy a kočky, Nowel, která má v útulku cca 45 psů, z nichž několik s trvalými následky po střelbě či jiném zranění, nebo prostě jen zachráněných z ulice a přes 70 koček s podobně pohnutým osudem.
Nowel ve svém útulku pracuje sama, sedm dní v týdnu, od rána do večera, bez výplaty… Celý útulek vybudovala svépomocí a denně odvádí neuvěřitelný kus práce. Bez ocenění, poděkování..... pouze s vědomím, že zvířata, která tam má, jsou v bezpečí.
Pokud by Vás zajímal život Nowel a její každodenní rutina v útulku, přidávám odkaz na její facebookový profil.
Jen dávám upozornění, že některé příspěvky, fotky či videa nejsou vhodné pro slabší či citlivé povahy, ale bohužel právě tyto, ukazují na krutost a každodenní realitu, která tam vládne….
https://www.facebook.com/nolakech
Teď uvedu pár jmen.
JIMMY – pejsek, kterého najdete ve fotogalerii s prostřelenou tlamou, ležícího na písku. Pes, který žil na ulici, byl očkovaný, kastrovaný a měl čipy v uších. Přesto ho postřelili. Jimmy, pes, který přežil a nyní dál jen přežívá, protože absolutně ztratil víru v lidi. Jimmy, pes, kterého nikdy nikdo nepohladil, nepodrbal za uchem a který nikdy nedostal pusu na čumák. Jimmy, pes, který se mi hluboce zaryl pod kůži a kterému se budu ze všech sil snažit najít nový domov. A já ho najdu !!!!!!! Jednou ho najdu !!!!!
SAMYR – pes, který přežil tu nejkrutější a nejodpornější lidskou podlost a zlost, dvě rány do zad. Pes, který se teď schovává ve svém novém útulkovém kotci, nové boudě s pelechem a kouká ven svýma velkýma vystrašenýma očima......
Gaia, Imany, Lara, Theo, Sisi, Samira, Amyr ........ a desítky dalších, smutných a opuštěných, čekající na zázrak ve svých kotcích…
Jen závěrem této kapitoly bych chtěla dodat, že ta moje ubrečená fotka je ze dne, který jsem strávila výhradně s Jimmym a za boha jsem nedokázala pochopit proč zrovna on musí takhle trpět a žít se svým obrovským strachem… Když jsem seděla vedle něj, na té velké pískové hromadě, kterou tak miluje a dívala se do těch jeho úžasných oříškových, velkých očí....... Bože..... Tolik strachu a bolesti, ale zároveň obrovského chtíče a touhy to překonat. Tohle byl moment, na který nikdy v životě nezapomenu. Ten pláč prostě nešel zastavit…
Proto říkám a pevně si za tím stojím, žádné zvíře by nemělo takhle trpět a strádat. Ať už je to Jimmy nebo kdokoliv jiný.
A je jich bohužel mnoho … příliš mnoho.
