Pomohli jste přispět na tiché volání o pomoc aneb lepší zítřky pro Tunisáčky

Ahoj a dobrý den.
Někteří o mě už možná slyšeli a pro ty, kteří ještě ne, se krátce představím. Jsem Verča a bydlím kousek od Prahy, je mi 34 let a srdce mi puká při pohledu na trpící zvířata. 
Již při první sbírce se mě spousta lidí ptalo, proč Tunisko? Protože Tunisko se stalo mou vášní již před mnoha lety… letos už je to celých 10 let.

 
Přestože můj vlastní život není snadný a od narození sama žiju s handicapem, láska ke zvířatům je silnější než všechny překážky v životě a moje srdce bije pro ty nejzranitelnější – týraná, opuštěná a nikým nechtěná zvířata.

V dalším bodu si více rozvedeme velmi podstatná fakta…

Slíbila jsem, že více rozvedu podstatná fakta, proč je pomoc zde velmi důležitá. 

Tunisko je sice krásná země s bohatou historií a kulturou, lemována nádhernými plážemi, ale pod tímto okouzlujícím povrchem se skrývá i stinná stránka. Mnoho zvířat trpí......na ulicích, plážích, v centrech měst..... Útulky zde často neexistují nebo jsou přeplněné a financování od státu neexistuje. 

Dalším zdrcujícím faktem je, přestože že vakcínu proti vzteklině běžně seženete snad v každé veterinární ordinaci, NEOČKUJE SE. Není kdo a není za co...... Přemnožení a nakažení psi, se pak pomocí policie regulují odstřelem, podobně jako u nás prasata… Naše prasata mají ovšem výhodu, že dostanou ránu do srdce, místní psi toto štěstí nemají. Někteří zemřou hned, někteří umírají hodiny a některé se s trvalými následky podaří zachránit. 

Takže na otázku, komu touto sbírkou chci pomoci je jednoznačná.
Především majitelce Hammametského útulku pro psy a kočky, Nowel, která má v útulku cca 45 psů, z nichž několik s trvalými následky po střelbě či jiném zranění, nebo prostě jen zachráněných z ulice a přes 70 koček s podobně pohnutým osudem. 

Nowel ve svém útulku pracuje sama, sedm dní v týdnu, od rána do večera, bez výplaty… Celý útulek vybudovala svépomocí a denně odvádí neuvěřitelný kus práce. Bez ocenění, poděkování..... pouze s vědomím, že zvířata, která tam má, jsou v bezpečí. 

Pokud by Vás zajímal život Nowel a její každodenní rutina v útulku, přidávám odkaz na její facebookový profil.
Jen dávám upozornění, že některé příspěvky, fotky či videa nejsou vhodné pro slabší či citlivé povahy, ale bohužel právě tyto, ukazují na krutost a každodenní realitu, která tam vládne….
https://www.facebook.com/nolakech

Teď uvedu pár jmen.

JIMMY – pejsek, kterého najdete ve fotogalerii s prostřelenou tlamou, ležícího na písku. Pes, který žil na ulici, byl očkovaný, kastrovaný a měl čipy v uších. Přesto ho postřelili. Jimmy, pes, který přežil a nyní dál jen přežívá, protože absolutně ztratil víru v lidi. Jimmy, pes, kterého nikdy nikdo nepohladil, nepodrbal za uchem a který nikdy nedostal pusu na čumák. Jimmy, pes, který se mi hluboce zaryl pod kůži a kterému se budu ze všech sil snažit najít nový domov.  A já ho najdu !!!!!!! Jednou ho najdu !!!!! 

SAMYR – pes, který přežil tu nejkrutější a nejodpornější lidskou podlost a zlost, dvě rány do zad. Pes, který se teď schovává ve svém novém útulkovém kotci, nové boudě s pelechem a kouká ven svýma velkýma vystrašenýma očima...... 

Gaia, Imany, Lara, Theo, Sisi, Samira, Amyr ........ a desítky dalších, smutných a opuštěných, čekající na zázrak ve svých kotcích…

Jen závěrem této kapitoly bych chtěla dodat, že ta moje ubrečená fotka je ze dne, který jsem strávila výhradně s Jimmym a za boha jsem nedokázala pochopit proč zrovna on musí takhle trpět a žít se svým obrovským strachem… Když jsem seděla vedle něj, na té velké pískové hromadě, kterou tak miluje a dívala se do těch jeho úžasných oříškových, velkých očí....... Bože..... Tolik strachu a bolesti, ale zároveň obrovského chtíče a touhy to překonat. Tohle byl moment, na který nikdy v životě nezapomenu.  Ten pláč prostě nešel zastavit…

Proto říkám a pevně si za tím stojím, žádné zvíře by nemělo takhle trpět a strádat. Ať už je to Jimmy nebo kdokoliv jiný.

A je jich bohužel mnoho … příliš mnoho.

Páni, zase ta těžká otázka… Ale víte co? Není těžká… Vím totiž přesně na co. 
Krmení, veterina a chod útulku. 

Krmení je jasné, je jich hodně, někteří jsou velcí, někteří nemocní, jíst ale musí všichni a všichni to, co potřebují.

Veterina je taky pochopitelná. Vakcinace, odčervení, zákroky, kastrace..... trvalé léky, standartní péče. Myslím, že není třeba více rozvádět. 

Chod útulku. Tady se trošku zastavím. 
Podmínky v útulku jsou alarmující. Chybí zavedená užitková voda, což výrazně ztěžuje udržování čistoty a hygieny.
Mnoho kotců je na spadnutí, se střechami, kterými zatéká.
Psí pelíšky a boudy jsou nedostatkovým zbožím — mnoho psů musí ležet na holé zemi bez jakéhokoliv pohodlí. Takové podmínky nejen že ohrožují jejich zdraví, ale také jim brání zažít kousek tepla a bezpečí, které si zaslouží. 
Z minulé sbírky, se povedlo postavit dva nové kotce, které mají i nové psí boudy. Avšak Samyrovi jsem do boudy sama pelech kupovala a Jimmymu též, protože do té doby ležel na velké plastové desce, která pocházela z plastového stolu…
Vím, že v Tunisku nejsou zimy jako u nás, nicméně i přes to, mi trhá srdce pomyšlení, že někteří chlupáči leží na holém betonu, bez možnosti se zahřát či se schovat. Cožpak útulkový pes nepotřebuje pelech? Nepotřebuje úkryt před svým strachem? Vodou? Větrem? 
Nezaslouží si alespoň trochu toho pohodlí po to všem, co si mnozí z nich prožili? 

Chápu, že pro některé z Vás je to nepochopitelné a třeba si stále myslíte, že je lepší pomáhat zde v ČR. A možná máte i pravdu a prosím pomáhejte dál.....
Jen mě za to prosím neodsuzujte, protože já se našla právě tam. 
Vládnou tam šílená zvěrstva, která by se v 21.stol. vážně dít neměla. 

Já zastávám názor, že žádné zvíře by nemělo takto trpět a strádat. Ani jedno si to nezaslouží. Mají být a pro většinu z nás jsou ti nejlepší a nejvěrnější přátelé, které máme. Znají naše nejtemnější tajemství a přesto nás oddaně a bezpodmínečně milují..... až do svého posledního výdechu. 

Vím, že jsou daleko, ale jsou to stejná stvoření, jako ta, která máme doma a která teď dost možná leží vedle Vás. 

I oni si zaslouží víc. Aspoň naději v lepší zítřek, alespoň pelíšek nebo boudu. Alespoň něco .....
Malý kousek lásky, pocitu bezpečí, jen letmé vědomí toho, že na nich záleží…

Prosím, moc Vás prosím na kolenou. Pojďme jim dát alespoň to málo, co můžeme.