Nemůžu mluvit za ostatní staroušky z koňského domova důchodců Rolinka, ale za sebe bych vám ráda alespoň nastínila životní pouť, která mě sem přivedla. Nejsme jen tak nějakým domovem důchodců pro koně. Najdete tu bohužel až příliš často koně týrané, zanedbané a odložené. Jen za poslední rok sem bylo přijato 12 koní, z nichž všichni potřebovali okamžité lékařské ošetření a pravidelnou péči. O podrbání a laskavém slovu ani nemluvím. Já měla v životě ještě vcelku štěstí.
Tak tedy jdeme na to. Jsem Darina, 28letá kobylka původně horského plemene Hafling. Jako hříbátko jsem vyrůstala trošku divoce a s paničkou jsem se seznámila, když mi byl 1 rok. Spolu jsme vyrůstaly, trochu trénovaly a hlavně se obě učily vzájemnému respektu a lásce. Asi tak patnáct následujících let jsem si užívala pastvu ve stádu na krásné rozlehlé louce olemované meandrující řekou a s paničkou chodila na výlety po okolí. Tímto idylka pomalu končí…
Bohužel jsem byla vždy poměrně nenažraná. Jak to šlo, snažila jsem se dostat ke krmení, hlavně k tomu cizímu. Byla a jsem moc šikovná, zvláště na některé věci. Třeba umím perfektně rozvazovat uzlíky, překonávat různé zábrany apod. Právě takhle se mi časem podařilo párkrát utéct a pořádně se přežrat. Moje kopyta takové přívaly energie z cizích kyblíků snášela ale hůř a hůř. Ani přes opakované schvácení kopyt a velké bolesti, které řešil doktor v tandemu s podkovářem, mi to nedalo, a jak to šlo, vyrazila jsem se někam přežrat zas. Pomohlo vlastně až přestěhování do jiné stáje spojené se zajištěním vhodnějšího typu pastvy a taky medikace na prokázaný tzv. Cushingův syndrom, který mi panička kompenzuje pravidelnou dávkou ne úplně levných léků.
S přibývajícím věkem se začaly objevovat další potíže. Konkrétně artróza nohou, bolesti zad, úbytek svalové hmoty a pomalu ale jistě odešly zuby. Teda ony mi zůstaly, ale jejich funkčnost je značně omezená. Musím dostávat jen kvalitní máčené seno, což je další bod v již docela rozsáhlém a hlavně nákladném seznamu mých potřeb. A právě kvůli zubům, pravidelné a speciální stravě jsem se nakonec dostala sem do Rolinky. Což bylo za minutu dvanáct, vzhledem k tomu, že jsem při příjezdu měla asi tak 80 kilo podváhu. Majitelka domova Zuzka okamžitě upravila výživový plán a já se už po dvou měsících začala viditelně zakulacovat.
A jak to tu v koňském domově důchodců chodí? Za vše mluví motto domova: „Koníci nad 25 let si zaslouží důstojné stáří, a tak už u nás zůstávají a užívají si zaslouženého odpočinku. Nikoho nedáme :).“
Denně máme připravené výživné kyblíky doplněné hromadou vitamínů a minerálů. Stará se o nás majitelka domova, veterináři, moc hodná paní zubařka, šikovný podkovář. Pravidelně za námi navíc dochází takový tichý pán, který má „kouzelné“ ruce. Lidé mu říkají chiropraktik. Ulevuje od bolestí, zejména zad. Potřebovali bychom, aby vůbec neodcházel.
Naštěstí existuje léčebná alternativa. Jedná se o speciální terapeutickou deku od společnosti BEMER Group. Jednou za čas mám možnost si ji půjčit, ale potřebovala bych ji využívat daleko častěji. A stejně tak ostatní koňští důchodci. Jenže náklady i jen na zapůjčení jsou příliš vysoké.
Tímto vás všechny, kterým není osud odložených, nemocných a starých koní lhostejný, moc prosíme o jakýkoliv příspěvek na nákup téměř zázračné terapeutické deky BEMER, která opravdu pomáhá. Nevíme, jak přesně ty elektromagnetické impulzy fungují, ale dělá nám to moc dobře. Více o terapii BEMER si lze přečíst na webových stránkách bemergroup.cz.
Moc děkujeme všem za jakoukoliv podporu. I drobného finančního daru si velmi ceníme. Pomozte nám vběhnout do roku 2025 zase o něco lehčeji…
Děkujeme.
S láskou, koňští staroušci.
