Pomohli jste Kráťovi

Po operacích nádorů v hlavě mě, vystudovaného hudebníka opustil v roce 2003 sluch (kde se toulá netuším, snad se mu nic nestalo) a od té doby se věnuji osvětě v oblasti postižení sluchu. Provozuji web (který archivuje Národní knihovna) www.kochlear.cz, testuji programy na převod řeči do písemné podoby, zabývám se poradenstvím ohledně techniky, která to umožňuje, přednáším o možnostech sociálního začlenění, dělám dobrovolně redaktora (www.helpnet.cz – denně monitoring médií), vedu blog „Ztlumeno“ (https://ztlumeno.blog.idnes.cz/) a mnoho dalšího.
K té vší dobrovolnosti je ale potřeba (mj.) technické vybavení, na které nemám, protože jsem invalidní důchodce a ZTP/P.
Potřebuji si pořídit nový stolní počítač (po 15 letech) se software vybavením (Windows 11, MS Office) a nový kvalitní tablet, přičemž nechce zatěžovat stát žádostmi o kompenzační pomůcky.

Pomůžete hlavně Kráťovi, jelikož sám neslyší (ohluchl ve 40 letech věku v roce 2003), aby mohl nadále dobrovolnictví provozovat, a také mnoha lidem, kteří přicházejí o sluch (nejčastěji vlivem věku), mluví, komunikují česky (98 % lidí s postižením sluchu – v ČR asi 490 000 z 500 000) a mnohdy ani neznají kompenzační možnosti, nebo si neumí poradit s technikou. Např. babička často neumí s mobilním telefonem, který dosud třeba ani nevlastnila, protože ho nepotřebovala.
Ohluchnutí ve středním věku a později, způsobuje ztrátu zaměstnání a sociální vyloučení. Nejen ve společnosti, ale i ve vlastní rodině, kde všichni slyší.
Ohluchlý (nebo silně nedoslýchavý) je potom doslova „cizinec ve vlastní rodině“. Sám to jako ohluchlý hudebník, živitel rodiny s dětmi zažil.

Stolní počítač s operačním systémem Windows 11 a kancelářským balíkem MS Office, plus na nový, výkonný tablet, který nepoužívám na zábavu, ale na to, abych mohl komunikovat s druhými.
Na počítači programuji webové stránky, píši články, provozuji vzdálenou pomoc, vytvářím návody, zúčastňuji se videokonferencí a mnoho dalšího.
Tablet (nemám mobilní telefon) mám kromě jiného k tomu, že mi převádí řeč do písemné podoby a mohu komunikovat „tváří v tvář“, nebo vědět, o čem se baví návštěva (všichni slyšící) a komunikovat tak s třeba rodiči, které vidím 2× v roce a neodezřu od nich téměř nic. Rovněž je mi velkým pomocníkem při cestování, kdy např. neslyším hlášení rozhlasu na nádraží a přečtu si to v aplikaci.