Představení sbírky
Je mi ctí představit Vám 4 obrovské bojovníky, chlapáky se srdcem na pravém místě, jedny z mála pokorných bytostí které znám, tatínka a pro mě hrdinu, kamaráda Míru Jakše (45) a jeho kluky: velkého pomocníka Vendu (12), Mirečka (4), Jiříčka (2,5), na bitevním poli je s nimi i pejsek Kazan a dojíždí za nimi i dcera z předešlého vztahu Anička (13), kteří žijí a společně píší svůj nelehký příběh v malém domku nedaleko Loun. Míra je velice skromný a ke sbírce na Doniu nenašel od náhlé ztráty své manželky a maminky skvělých kluků Jitky dost odvahy. Bylo a je mu do poslední chvíle stále žinantní žádat nás druhé o pomoc. Obzvlášť v této nelehké době.
Komu pomůžeme?
Mirkovi, báječnému tátovi, který zvládá 3 děti, domácnost a zahradu sám. A který by se po MD rád vrátil do práce.
Tento jen těžce uvěřitelný příběh se stal minulý rok před prázdninami. Ani dnes vlastně Míra pořádně nechápe, jak se vše semlelo tak naráz a jak se doslova „z běžné bolesti zad“ jeho ženy Jitky dostal k vyřizování jejího úmrtního listu. Realita všedních dní se třemi dětmi ho od té doby zaměstnává natolik, že si říká, že to musí být zlý sen a jednoho dne se prostě zase probudí a vše bude jako dřív.
Jitka si občas stěžovala na bolesti zad a únavu, což se zdálo Mírovi vzhledem k péči o děti a domácnost normální. Bohužel ale, jenom sama Jitka věděla jedno strašlivé tajemství, které už navždy změnilo a poznamenalo celou rodinu a na které Míra už nikdy nedostane odpověď „Proč?“.
Jitka měla rakovinu prsu, celou dobu věděla, že to není dobré, ale rozhodla se, že jednodušší bude nad vším mávnout rukou a doslova schovávala tohoto strašáka do skříně, kde vše Míra nalezl až po její smrti, když poprvé spatřil lékařské zprávy. Vědomě neabsolvovala žádná navrhovaná léčení a pro mnohé naprosto nepochopitelně a nezodpovědně vůči pozůstalé rodině vše hodila za hlavu.
Míra tak neměl jedinou možnost do věci zasáhnout a Jitce jakkoliv pomoci. Jenže jednoho červnového dne roku 2022 se mamince Jitce přitížilo natolik, že skončila v nemocnici, kde třetí den hospitalizace pro všechny naprosto nečekaně zemřela.
Od této chvíle normálně pracující táta nastupuje na mateřskou dovolenou a začíná jízda na horské dráze. Jsi tátou v sukni, vaříš, pereš, uklízíš, nakupuješ, hraješ si, léčíš, utěšuješ, uspáváš, zařizuješ, vodíš do školy a školky, zahradničíš…
Stydím se za své malicherné problémy, které v sobě řešíme. Tatínek Míra se jen během sepisování tohoto příběhu se mnou asi 30× ochotně a beze slov zvedl a klukům vše s úsměvem a trpělivostí podával, dával je vysmrkat, láskyplně dokola vysvětloval a všem postupně odpovídal, plnil všechna jejich přání, asi 40× tu padlo „tati?“, „a tati“? a on tu pro ně byl.
Přísahám, že byste absolutně nepoznali, že tu chybí ženská ruka, o děti je perfektně postaráno, domů budu odcházet doslova rozebraná…, a když mi 12letý Venda s úsměvem odpovídá na můj dotaz co on by si přál, že má naprosto všechno a nepotřebuje nic, srdce by mi puklo, jak moc jsme zhýčkaní.
Mirek má můj obrovský obdiv. A já takové štěstí, že když jsem unavená, tak si prostě lehnu. Což tenhle chlap jen tak nemůže…
Budu Vám všem vděčna za každou korunu, kterou mi pomůžete vybrat pro tuhle klučičí bandu bez maminky a partnerky, byť bychom společně mohli pořídit alespoň zmíněná jízdní kola.
Bezprostředně po této smutné události se do pomoci zapojila i obec Lenešice, i té patří velké díky za pomoc rodině.
Pomůžeme i my?
