Představení sbírky
Adam byl vždycky aktivní kluk, který miloval sport, přírodu, hudbu a hlavně… nezávislost. O to vše po nešťastném skoku do vody a následném ochrnutí bohužel přišel. Stal se absolutně závislým na pomoci druhých. Psychicky to moc nezvládal, nechtěl chodit ven a byl pouze doma. Po 6 letech mezi čtyřmi stěnami by si přál kousek té svobody získat zpět a postavit se zase na vlastní nohy, alespoň obrazně. S elektrickým pohonem by se mohl po světě pohybovat sám. Je přesvědčen, že svoboda se dá v tomhle případě koupit. Proto bude rád za každý váš příspěvek i sdílení.
Komu pomůžeme?
Adamovi, který už nechce být uvězněn mezi čtyřmi stěnami svého pokoje. Adamovi, kterému se stala osudná šipka, kterou skočil 1. srpna 2017 do Křišťanovického rybníku. Zlomil si při ní čtvrtý a pátý krční obratel a poranil si míchu. Nemohl hýbat nohama ani rukama. I přes velmi rychlý převoz do nemocnice v Českých Budějovicích, kde byl operován a následných 3 měsících v brněnské fakultní nemocnici a 5 měsících v Rehabilitačním ústavu Kladruby zůstal na vozíku s diagnózou kvadruplegik. To znamená, že má omezenou hybnost všech čtyř končetin. Paže Adamovi z poloviny fungují, může trochu hýbat zápěstími, ale prsty nefungují vůbec. Od prsou dolu necítí vůbec nic.
Prvních 6 let po úrazu zůstával doma v Prachaticích, neměl sílu se socializovat. Trávil čas jen se svými rodiči, kteří mu zároveň poskytují tolik potřebnou asistenci. Bylo pro něj velmi náročné se s ochrnutím smířit. Loňský rok byl pro Adama zlomový a zásadně jeho pohled na život na vozíku změnil. Začal mít neuropatické bolesti, se kterými skončil v nemocnici. To ho donutilo trávit více času na vozíku a více se hýbat. Touží po tom začít žít aktivně, chce se samostatně pohybovat po okolí a znovu se začít vídat s přáteli. Teď už ví, že to zvládne – tedy když mu do začátku trochu pomůžete.
Pár Adamovo vzpomínek:
,,Pamatuji si to pořád dost živě. Pár dní před úrazem se mi podařilo nabourat auto a zničit tak rodičům dovolenou, která měla začít dalším týdnem. To jsem ještě nevěděl, jaká to byla malichernost. V den úrazu jsem byl obklopený skvělou partou přátel. Bylo velký horko a spali jsme na chatě u přehrady. Rozhodli jsme se dát koupačku na Křišťaňáku. A při posledním koupání před odjezdem (klasicky), jsem se rozhodl skočit z mola. Samotný náraz do dna jsem vůbec necítil, jen bylo něco špatně a nemohl se vůbec hýbat. Celou dobu s hlavou pod vodou jsem si říkal, aby mě vytáhnuli co nejdříve a mohl se nadechnout. Naštěstí mě kamarádi s pánem, který byl poblíž mě, vytáhnuli včas. Ten den jsem změnil život svůj, ale i mých nejbližších.”
