Adamovi, který už nechce být uvězněn mezi čtyřmi stěnami svého pokoje. Adamovi, kterému se stala osudná šipka, kterou skočil 1. srpna 2017 do Křišťanovického rybníku. Zlomil si při ní čtvrtý a pátý krční obratel a poranil si míchu. Nemohl hýbat nohama ani rukama. I přes velmi rychlý převoz do nemocnice v Českých Budějovicích, kde byl operován a následných 3 měsících v brněnské fakultní nemocnici a 5 měsících v Rehabilitačním ústavu Kladruby zůstal na vozíku s diagnózou kvadruplegik. To znamená, že má omezenou hybnost všech čtyř končetin. Paže Adamovi z poloviny fungují, může trochu hýbat zápěstími, ale prsty nefungují vůbec. Od prsou dolu necítí vůbec nic.
Prvních 6 let po úrazu zůstával doma v Prachaticích, neměl sílu se socializovat. Trávil čas jen se svými rodiči, kteří mu zároveň poskytují tolik potřebnou asistenci. Bylo pro něj velmi náročné se s ochrnutím smířit. Loňský rok byl pro Adama zlomový a zásadně jeho pohled na život na vozíku změnil. Začal mít neuropatické bolesti, se kterými skončil v nemocnici. To ho donutilo trávit více času na vozíku a více se hýbat. Touží po tom začít žít aktivně, chce se samostatně pohybovat po okolí a znovu se začít vídat s přáteli. Teď už ví, že to zvládne – tedy když mu do začátku trochu pomůžete.
Pár Adamovo vzpomínek:
,,Pamatuji si to pořád dost živě. Pár dní před úrazem se mi podařilo nabourat auto a zničit tak rodičům dovolenou, která měla začít dalším týdnem. To jsem ještě nevěděl, jaká to byla malichernost. V den úrazu jsem byl obklopený skvělou partou přátel. Bylo velký horko a spali jsme na chatě u přehrady. Rozhodli jsme se dát koupačku na Křišťaňáku. A při posledním koupání před odjezdem (klasicky), jsem se rozhodl skočit z mola. Samotný náraz do dna jsem vůbec necítil, jen bylo něco špatně a nemohl se vůbec hýbat. Celou dobu s hlavou pod vodou jsem si říkal, aby mě vytáhnuli co nejdříve a mohl se nadechnout. Naštěstí mě kamarádi s pánem, který byl poblíž mě, vytáhnuli včas. Ten den jsem změnil život svůj, ale i mých nejbližších.”
