Byl sem normální aktivní štěňátko, co se rádo učilo novým věcem, skotačilo se svými parťáky doma i na cvičáku. To, že mám nějaký problém jsem dal všem najevo až na závěrečných zkouškách základní poslušnosti. Stalo se to 26. 4. a začal jsem kulhat na zadní nohu u posledního povelu tak moc, že jsem se na ni nebyl schopný pořádně postavit. Druhý den začaly kolečka po veterinářích abychom zjistili, co mi vlastně je, jelikož kulhání neustupovalo. Pan doktor řekl, že to u štěňátek mojí velikosti bývá a dal mi jen prášky na bolest, při kterých problémy s kulháním ustaly. Po vysazení jsem začal pomalu pokulhávat, až jsem zase kulhal tak, že jsem tahal nohy po zemi. Proto jsme ihned jeli na ortopedii udělat rentgeny. Už při dělání rentgenového snímku jsem trpěl bolestí takovým způsobem, že i přes to že jsem byl v sedaci, tak jsem se bránil proti natažení zadních noh. Po rentgenu jsme zjistili proč – jak mám pořád vykloubené kyčle, tak mám i přizpůsobené vazy k tomu, aby aspoň nějak držely klouby u kloubní jamky, což při natažení noh už nebylo možné a ten tlak na vazy už byl tak velký, že mě to přes bolest nepustilo dál.
Pro naši smůlu tu bylo několik variant (úplné vyměnění kloubu, trojitá osteotomie pánve, dartoplastika nebo resekce hlavice stehenní kosti), co by se s tím dalo dělat a každý veterinář nám řekl: zkuste tohoto a tohoto, ten s tím má zkušenosti. Po telefonických, emailových a osobních konzultacích s 5 různými veterináři jsme konečně dostali odpověď co semnou – úplná náhrada kyčelních kloubů a narovnání stehenních kostí. Proč takový radikální verdikt? Resekce hlavice stehenní kosti se provádí jen u malých psů do 25 max 30 kilo (Já můžu mít až 45 kg) a zbylé dvě možné varianty mají tu nevýhodu, že jsou jen dočasné. Za cca 4 roky se v kloubu objeví artróza a jakákoli představa o běhání si s ostatními psi nebo hraní si s balonkem, trénování, je pryč. Artróza by se jen zhoršovala a já bych musel být na lécích proti bolesti a pokud bych chtěl mít bezbolestný život, tak bych se výměně kloubů stejně nevyhnul.
Tomuhle příběhu předchází série událostí, které moje páníčky uvádí do jak finančních těžkostí, tak do úzkostí. Když jsem byl ještě na houbách a ani nebyl zatím důvod přemýšlet o mém pořízení, měli páníčci dva australské ovčáky – Teddyho a Cashe. Teddymu bylo 4,5 roku minulý rok v únoru, kdy mu vyhřezla plotýnka v krční páteři. Chodil s paničkou do práce, kde ležel na svém místečku a odpočíval. Jak se probudil, tak už nebyl schopný pořádně korigovat přední nožky a do pár hodin nechodil už vůbec – i přes to, že dostal injekci proti bolesti (myslela si, že ho jen bolí záda). Následovala operace za 50 000Kč a nákladná rehabilitace v podobě MLS laseru a hydroterapie. Každý den cvičili s nožkami, aby co nejrychleji začal chodit. Byl to velký bojovník, a tak už za týden byl schopný si dojít sám ven, vyprázdnit se normálně, nejen v leže, jíst z misky bez podpory a do měsíce byste ani nepoznali, že mu něco takového bylo. Díky téhle zkušenosti ho panička ihned pojistila. Asi věděla, že tohle bude teprve začátek sérií hrůz. V srpnu minulého roku začal Teddy často čůrat a vypil přes 4 litry vody za den. Byl mu diagnostikovaný T-lymfom (rakovina mízních uzlin). K jeho smůle to byl nejhorší typ lymfomu, který existuje, a i s podstoupením chemoterapií nás 10. 12. 24 v 5 letech opustil. Ano, nás! Týden před jeho odchodem si panička jela pro mě až do chovatelské stanice na Slovensku. Byla to taková rychloakce a boj o to, aby si mě nezamluvil někdo jiný, ale jsem rád, že se to zvládlo, a ještě jsem ho mohl poznat. Předal mi za tu chvíli hodně zkušeností i zlozvyků. Hlavně teda lásku k balónkům!
Tady bych rád skončil, ale smůla se lepila páníčkům na paty dál. V dubnu tohoto roku byl totiž ten samý lymfom diagnostikovaný i Cashovi (tomu druhému australákovi) v jeho necelých 7 letech. U něj se páníčci rozhodli k léčbě pouze kortikosteroidy, jelikož nezvládá tak dobře jako Teddy pobyt u veterináře, má nežádoucí účinky po lécích a nezvládá ani anestezii, která je potřebná na odběr vzorků z jater a slinivky. Proto usoudili, že bude mít sice kratší ale plnohodnotnější život bez léčby. V tenhle moment je na tom tak, že má nafouklé břicho plné zvětšených, rakovinou napadlých mízních uzlin, ale láska k jídlu a ke hře ho neopustila. Aby podpořili jeho chuť do života, tak 30. 4. pořídili Zumu – 6měsíční American bully xl holku. Měla to být parťačka hlavně pro Cashe, ale i pro mě až Cash odejde za Teddym. Jak si mysleli, tak se i stalo. Cash je nadšený z toho, že si má s kým hrát, a já jsem nadšený, že mám chvíli klidu, protože mě bolí nohy už jen při pohledu na to, jakým stylem si hrají. V tu dobu se ale ještě nevědělo, co skrývám já. O mých kyčlích se dozvěděli až 16. 5. po zmiňovaném rentgenu. Samozřejmě jsem po zkušenostech taky pojištěný, ale to se bohužel nevztahuje na vrozené vady, takže pojišťovna nám nedá ani korunu. Veškeré vyšetření, zákroky a rehabilitace stály páníčky minulý rok okolo 100 000Kč, proto teď prosí vás, dobré lidi, abyste jim finančně pomohli, jelikož už vyplýtvali veškeré úspory a moji operaci je potřeba vykonat co nejdříve.
Veškeré další fotky a informace na:
Instagram
Facebook
Ceník veterinární kliniky | Animal Clinic | AnimalClinic
