Ahoj, jmenuji se Michal, je mi 21 let a jsem členem místního mysliveckého spolku. Každý rok se s ostatními členy snažíme v období senosečí procházet louky před sečením a předcházet tak posečení srnčat, daňčat a ostatních mláďat ukrytých v trávě.
Srny rodí svá mláďata v květnu a červnu – tedy přesně v době, kdy probíhá první sečení luk s trávou, jetelem a vojtěškou. Matky je ukrývají ve vysoké trávě, aby je ochránily před predátory. Před moderní a rychlou zemědělskou technikou je však musíme zachraňovat my lidé. Přes veškerou opatrnost zemědělců při sklizni je každoročně mnoho srnčat zabito nebo těžce zraněno. Ta pak umírají dlouhé hodiny v krutých bolestech a jejich matky je marně hledají.
Proč tradiční hledání nestačí?
Mezi naším spolkem a zemědělci funguje skvělá spolupráce, takže sečení nám hlásí předem. Louky sice poctivě procházíme, ale tento způsob záchrany je extrémně časově i fyzicky náročný. Ne každý si může dovolit v pracovních dnech vstávat ve 4 ráno a jít vynášet srnčata, protože musí do práce.
Dlouhé hodiny na loukách by nás vůbec nemrzely, kdyby byl tento způsob efektivní. Bohužel ale zjišťujeme, že není. Srnčata nemají v prvních týdnech žádný pachový podpis a při nebezpečí neodutečou, ale přitisknou se k zemi. Jsou v trávě tak dokonale schovaná, že je lidské oko snadno přehlédne.
Řešení má křídla a termovizi
Drony s termovizí mají v terénu téměř stoprocentní účinnost. Kromě srnčat a daňčat dokážou spolehlivě najít i zajíce, divoká selata, bažanty nebo ježky. Nalezené mládě pak v trsu trávy (aby na něj nepřešel lidský pach) bezpečně uložíme do bedny a odneseme do bezpečí mimo sečenou louku.
Rád bych nákupem dronu zefektivnil práci našeho spolku a dal mláďatům reálnou šanci na přežití. Pohled na srnu, kolem které pak na kraji lesa radostně pobíhá její zachráněné srnče, je pro nás tou největší odměnou!
