Na Žižkově jsme už dvacet let. Začaly jsem jako mladé holky pracovat s dětmi na ulici. Založily jsme sociální službu – Nízkoprahový klub Husita a pronajaly si sklep v kostele na Náměstí barikád. Postupem času jsem opuštěný a prázdný kostel proměnily v živé a unikátní komunitní a umělecké centrum se zahradou.
Ze dvou mladých holek jsme se postupně rozrostli do mnohočlenného týmu, který pevně držel všechny pilíře naší práce. Komunitní, sociální, duchovní a kulturní.
Pomohli jsme stovkám dětí i jejich rodičům dostat v životě příležitost se rozvíjet a najít tak cestu ke spokojenějšímu životu.
Žižkostel jsme naplnili akcemi jako Žižkovská noc, Vánoce pro lidi bez domova, Jelen v lavoru – prádelna pro lidi bez domova, festival Školy improvizace, Žižcon. Proběhl tu nespočet workshopů a koncertů. Hostili jsme Prague creative morning. Ve velkém sále stál Panoptikon – jedinečná půlkruhová divadelní scéna s otočnými židlemi.
To vše jsme ale museli zastavit.
Kostel, postavený ve dvacátých letech, nám totiž začal padat na hlavu.
Všichni nás zrazovali od rekonstrukce a ještě k tomu z dotačních peněz. Ale stáli jsem před rozhodnutím buď celé komunitní centrum navždy uzavřít nebo kostel opravit. Jiné možnosti nebyly. A my se rozhodli, že tento unikátní prostor, který poskytnul podporu tolika lidem, zachráníme.
V roce 2017 jsme si půjčili 800 000,- Kč na vypracování projektu s tím, že jestli dotaci nedostaneme, budeme mít v ruce alespoň hotový projekt na možnou budoucí rekonstrukci.
Dotaci jsme k naší radosti dostali a začali vybírat stavební firmu. Už tehdy se ukázalo že to nebude tak jednoduché. Rozpočet projektu měl v sobě spoustu chyb a nepřesností, musely jsem pro to anulovat dvě výběrové řízení a firmu jsme tak vybrali až po půl roce a třech kolech výběrového řízení.
V květnu 2020 jsem konečně začali stavět. Věděli jsme, že kostel byl stavěn jako stavba dočasná, v podstatě bez plánů skutečného provedení, ale realita jeho stavu byla mnohem horší než předpokládaly odborné odhady. To, co měly být nosné konstrukce stavby, byla jen prkna spojená páskou.
Stavební úřad zastavil všechny práce a týden na to nám zaslali demoliční výměr.
Ten znamenal ztrátu celé dotace, úplně nový projekt a územní plán a hlavně měsíční ne-li roční proluka stavby.
Začali jsme pro to se stavebním úřadem intenzivně jednat. Po několik kolech vyjednávání vzal úřad své rozhodnutí zpět a uznal svou chybu.
Najali jsme nové projektanty a ti začali pracovat na projektu ke změně stavby. V květnu byl projekt hotový a my tak požádali o možnost v pracech pokračovat. Bohužel jsme museli na toto rozhodnutí čekat až do října 2021.
Do pořádných prací jsme se pustili až na jaře 2022.
Hned pro začátek jsem nechali udělat hlubinné sondy, díky kterým jsme zjistili, že nemůžeme na stavbu postavit jeřáb, protože všude pod pozemkem je písek. Krátce na to se sesunula celá jedna část stěny, protože do ní tekla voda z řádu. Stavaři museli odstranit další zdivo, protože po roce toho, co stavba stála už se nedalo zachránit.
Celou dobu jsme vyjednávali s úředníky z dotačního titulu o možnosti udělit nám výjimky a posunout termín dokončení. Vyjednávali jsem s Pražskou diecézí CČSH o tom, aby celý projekt finančně podržela a pomohla nám tak stavbu dokončit. Z původní ceny 30 mil. se totiž rekonstrukce vyšplhala na 81 mil. Pražská diecéze nás z části podpořila tím, že vstoupila do podílového vlastnictví kostela a z části pak investiční půjčkou, kterou budeme v budoucnu splácet. A tak se stalo že …
Je září 2023 a kostel stojí!
Jenže peníze na jeho vybavení a tedy i následné otevření už nemáme. Už je to jen poslední krok tomu, aby Žižkostel mohl, co nejdříve začít plnit svůj účel. Pokud peníze nevybereme, kostel otevřít můžeme, ale ve velmi omezeném provozu a dál doufat, že v nejbližších letech nasbíráme dostatek finančních prostředků na to, aby mohl postupně začít nabízet všechny služby, pro které je stvořen.
