Již jako kojenec měl Honzík velmi těžkou deformitu lebky po velice komplikovaném porodu a musel nosti kraniovaskularní helmičku, aby se mu lebeční kost srovnala. Jeník se do prvního roku projevoval jako normální zdravé dítě, po té jsme si začali všímat jeho jinakosti, že nereaguje na oslovení, zavolání, nepovidal si. Nejevil zájem o hry, přítomnost ostatních mu vadila a spíše vyhledává samotu, větší shluk lidí jej rozrušoval. U dětské lékařky jsme neprší M-chetem a ta pojala podezření na autismus a odeslala nás na diagnostické vyšetření. Ve 2 a půl letech mu byl diagnostikován Dětský autismus středně těžkého stupně a těžká neurovývojová vada. Další diagnózy se postupně přidávají vývojem. Jeník má dobré dny a špatné dny. Naštěstí díky terapiím ve specializovaných centrech kam dochazime má většinou dobre dny,kdy si hraje, usmívá se a je spokojený. Běhá po bytě, neustále skáče, nebo zkoumá wc. Honzík je nemluvící , ikdyž se snažíme komunikovat pomocí piktogramu, ale moc je zatím nechápe, také je plně inkontinentní. Neoblekne se, ani se sám nenají, ale trénujeme a už se nám podařilo, že si teď pár měsíců před 4tými narozeninám pár soust lžící dal do úst sám 😃, plakala jsem jako dítě 🙈. Pak má dny špatné, kdy si neustále ubližuje, štípe se, kouše, párkrát s rozběhne narazil do zdi, boucha hlavou o zeď, zem a vždy když mu bráníme, aby si neublizoval je více agresivní a útočný. V takových případech jej musíme násilím zabalit do peřiny a objímát jej než takzvaný Meltdowen přejde. Honzík potřebuje celodenní péči a dohled,nemá pud sebezachovy, neorientuje se místem ani časem.
