Dobrý den,
všem dobrosrdečným lidem. Jmenuji se Matýsek a narodil jsem se před šesti lety mým milujícím rodičům a dočkat už se mě nemohly ani mé dvě starší sestřičky. V bříšku mi bylo dobře, vše probíhalo bez komplikací a zdálo se být na dobré cestě. Sice jsem maminku na porodním sále docela potrápil, ale jakmile jsem se dostal ven, hlasitě jsem všem oznamoval, že už jsem tu a že se mnou můžou počítat. Zdravotní sestřičky mě hezky upravily a daly mě v zavinovačce rodičům.
Všichni se na mě usmívali, ale všiml jsem si, že je jejich radost trochu rozpačitá, jakoby něco nebylo v pořádku. A později jsem to pochopil – když mě totiž příroda kousek po kousku modelovala, zapomněla na mé pravé ouško. Tedy nezapomněla úplně, ale nechala mi tam jen malý kousek a rozhodla se mi nevytvořit ani zvukovod. Ještě štěstí, že levé ouško mám v pořádku a mohl jsem se díky němu naučit normálně mluvit a komunikovat s okolím.
Po nedávných testech se ukázalo, že je mé pravé vnitřní ucho v pořádku, ale zvuk se k němu téměř nedostane, takže tam mám těžkou nedoslýchavost. Začal jsem nosit čelenku se speciálním sluchadlem, které mi umožní slyšet i vpravo. Nyní poznávám a užívám si zvuků ze všech stran. Lidem to přijde normální, ale já díky rozmaru přírody vím, jaký je to dar. Moc bych si přál, abych jednou slyšel přirozeně na obě uši a neměl problém rozlišit, ze kterého směru ke mně zvuk přichází.
Také mě trápí to malinké ouško. Kamarádi a děti v naší školce si na to už zvykli, ale když jdeme občas někam, kde mě ještě neznají a všimnou si toho, divně na mě koukají nebo se ptají. To jim pak musíme s maminkou nebo tatínkem vysvětlovat a moc mě to nebaví. Přál bych si vypadat normálně a rodičů se často ptám, jestli budu mít jednou místo toho malého ouška stejně velké fešácké jako je to druhé a budu na něj stejně i slyšet. Oni mě ujišťují, že ano. Prý jsou daleko za oceánem moc šikovní páni doktoři, kteří dokážou vytvořit všechno tak, abych normálně slyšel a také nové ouško k nerozeznání od vlastního. Bylo by úžasné, kdyby se to povedlo do prázdnin. Po nich už ze mě bude školák a moc by mě mrzelo, kdyby si ze mě nějací posměváčci utahovali. Já za to přeci nemůžu…
