Život ledvinám

Jmenuji se Jaroslav Svoboda a chtěl bych Vám vyprávět svůj příběh, který je důvodem, proč jsem se rozhodl oslovit nadaci Donio.

Můj život se změnil jednoho úplně normálního dne, kdy jsem byl pracovně v Holandsku. Často jsem byl na cestách, protože jsem se živil jako řidič v mezinárodní dopravě. Cestování bylo můj denní chléb.

Po příjezdu jsem se necítil moc dobře, ale nevěnoval jsem tomu zvláštní pozornost. Další den mi bylo hůře, vzal jsem si nějaké léky a doufal, že zaberou a bude mi lépe. Léky, ale nezabíraly ba naopak- začal jsem se cítit hůře, přidal se kašel a bolest na hrudi. Po příjezdu zpět do ČR jsem šel odpocivat. Když jsem se ráno probudil, cítil jsem se ještě hůře, vydržel jsem v tomto stavu do večera, kdy už jsem na nic nečekal a vyrazil na pohotovost do Prahy. Po absolvování různých vyšetření jsem se dozvěděl, že mám vodu na plicích a těžký zápal plic .Ihned mě hospitalizovali na JIP. 

První dva dny hospitalizace jsem se stále necítil dobře, zvracel jsem a vykašlával šedé hleny. Třetí den si pamatuji jen mlhavě – probudil jsem se o 14 dní později z umělého spánku. Po probuzení jsem nemohl mluvit, byl jsem napojen na různé přístroje a měl jsem dechovou podporu, kde jsem takto ležel měsíc, než mě převezli na ARO, kam za mnou začala docházet rehabilitační sestra, která se mnou začala cvičit v krátkých intervalech.

Byl jsem vyhublí, neměl jsem žádnou sílu. Zhruba po čtrnácti dnech mi bylo oznámeno, že mi selhaly ledviny a budu muset jezdit na dialyzu. Aby toho nebylo málo, jelikož jsem dlouhou dobu byl upoután na lůžko, udělala se mi proleženina na sacru.

Po nějaké době mi lékař vyjmul hadičku z krku a mohl jsem začít pomalu mluvit. Začal jsem pomalu zkoušet jist normální stravu. Po dalších pár dnech mi lékař oznámil, že budu z Prahy přeložen na JIP ve Slánské nemocnici, kde jsem začal jezdit 3* týdně na dialýzu. Byl jsem připojený na kyslík, špatně se mi dýchalo.

Začal jsem znovu rehabilitovat, tentokrát v chodítku. Po cca měsíci, kdy se můj zdravotní stav zlepšoval, jsem byl přeložen na interní oddělení, kde jsem pokračoval v rehabilitaci a kde se stále snažili vyléčit můj dekubit.

Moje poslední zastávka byla na oddělení OOP ve stejné nemocnici. Dialýza stále pokračovala, začal jsem intenzivně rehabilitovat, den po dni jsem se neustále zlepšoval. Po nějaké době se dekubit zhojil, v rehabilitaci jsem udělal velké pokroky a i když jsem stále musel jezdit na dialýzu, bylo to pro mě takové malé vítězství. Dnešním dnem chodím o francouzských berlích a můj zdravotní stav se mnohem zlepšil.

Momentálně si pokládám otazku: ,, Co dál? " Na tomto oddělení nemohu zůstat dlouhodobě, jelikož se pro mě už více udělat momentálně nedá.

Proto se obracím s velikou prosbou a nadějí o pomoc na Vás. Prostřednictvím této sbírky bych se chtěl co nejvíce vrátit do běžného života, jaký jsem žil před tímto onemocněním, které mi změnilo život. Nemám žádné finanční prostředky, abych se mohl postavit na vlastní nohy a zvládnout sám tento náročný start. Budu muset začít znovu od nuly. Bez práce, kterou si budu muset znovu hledat. Nemám žádné blízké lidi ani rodinu kolem sebe, kteří by mi v této těžké situaci pomohli. Peníze z této sbírky bych použil na bydlení – abych si mohl začít hledat práci a mohl se zařadit do registru o dárcovství ledviny.

Všem dobrým andělům, kteří se rozhodnou mi pomoci ,moc děkuji.